Patrik Semerak

Úvodem

Původně jsem měl v plánu psát o fascinací lidského atletismu a její spojení s kulturou včetně důležitosti asymetrií a naší nesportovní adaptací (srandovní téma, nemyslíte?). Vlastně jsem i začal, ale neměl jsem chuť v tom pokračovat jelikož jsem si nebyl úplně jistý na několika frontách. Nemám rád když něco ne úplně chápu a snažím to ze sebe dostat na sílu, je to spíš tak, že píši o něčem co mi funguje, má to výsledky, a alespoň trochu to dává smysl. Několik minut jsem dumal u původního textu jak pokračovat přičemž jsem přikusoval kousek mléčné čokolády z fantastického obchodu jménem ,,Bez Obalu” a říkám si: Sakra, však tohle sis nějakou chvilku studoval a už to budou 2 roky kdy jsi kompletně přehodnotil své stravovací návyky, napiš něco o tom!

Hesla jako: dieta, detoxikace, jak se stravovat atd. Jsou vždy obrovským lákadlem pro velké množství populace. Ať už jsou to ti, kteří se chtějí zastávat své dokonalé diety, či někoho kdo je úplně ztracený nebo jen někdo kdo chce zlepšit svůj zdravotní stav. Oblast stravování je dokonce tak šílená, že se jedná o jediný vědecký obor na světě kde je tolik neshod než v jakémkoliv jiném oboru. A přesto, že jsme na tzv. Vrcholu vývoje a inteligence tak si sami položme otázku jestli je normální, že po pěti milionech let evoluce člověka nevíme co máme jíst a hádáme se mezi sebou jestli je lepší tamto nebo tohle? Na tyhle bláznivé otázky a myšlenky se vám pokusím odpovědět během následujících řádků. Pojďme na to!

Důležitost adaptace

Dejme tomu, že jste někdo kdo se rozhodl ode dneška úplně změnit své stravovací návyky a jdete sebevědomě do toho. Co uděláte jako první? Pravděpodobně otevřete internet napíšete do vyhledávače něco jako ,,zdravá strava” vyskočí vám několik variant diet od nízko sacharidových po vysoko sacharidové, paleo varianty, carnivore, veganské, středomořské a kdo ví co ještě. Po desítek minutách jste z toho tak zmateni a unaveni, že se rozhodnete pro nějakou firmu s krabičkovou dietou, po čtrnácti dnech ládování těmi blafy se na to vykašlete, a den poté opět sedíte s kolegy z práce v podniku za rohem na nějakém tom ,,meníčku” a cyklus se opakuje.

Co tedy dělat? Jak přistupovat k jídlu, jak ho tedy chápat? Je několik možností a společně na to půjdeme zase od lesa, tedy historicky a evolučně. Jak už víme, tak člověk se do dnešní podoby vyvíjel po dobu pěti milionů let. Za tu dobu se formovalo naše zažívání, postupy hledání potravy až po její zpracování. Pět milionů let je dlouhá doba, tím jasně tato časová osa dává najevo jak různé adaptivní změny trvají třeba i tisíce let, ať už se jedná o samotnou konstrukci lidského těla, činnosti nebo toho čím se stravujeme. Jakákoli změna v naší anatomii, která podpoří další vývoj v náš prospěch, se s největší pravděpodobností přenese do další generace a dojde k její pozitivní selekci. Abych to vysvětlil zjednodušeně představte si dvě skupiny lidí. Skupina A a Skupina B. Skupina A se živí potravinou A a Skupina B se živí potravinou B. Skupina A prosperuje, rozmnožuje se, nedochází k nemocem. Skupina B se rozmnožuje ale každá generace je slabší a slabší, postupně vymírá a rychleji degeneruje. Logicky nastává moment přirozené selekce a to ze skupiny A kde další generace se živí stále potravinou A.

Jedná se o velmi zjednodušené vysvětlení, ale to jen aby jsme byli na stejné lodi. Tím chci říct, že některé genetické změny se v naší populaci dokáží šířit poměrně rychle a přirozeným směrem favorizovat efektivnější nebo pozitivnější vlivy (o efektivitě a úspoře energie jsme si psali v minulém článku). Například ještě před 100 000 lety jsme rozhodně měli větší množství svalové hmoty za to menší mozky, ale během krátké doby se objem energie investovaný do mozku a svalů stal mnohem vyváženější a efektivnější. Důvodem by měla být pravděpodobně bílkovina dystrofin a její zpracování ohněm díky kterému opět nastává efektivita na základě příjmu potravin.

Co se týče další části stravovací adaptace tak je důležité zmínit počátky zemědělství. Agrikultura byla klíčovým vývojem k vzestupu sedentarismu což znamená přechod životního stylu z nomádské společnosti (lovci a sběrači) k praxi komunity lidí žít po delší dobu na jednom místě. Díky farmaření a domestikování různého druhu dobytka se vytvořil přebytek potravin což umožnilo lidem žít ve městech. Počátky agrikultury začali přibližně asi před 11 500 lety, co se týče sběru divokého obilí tak  začalo nejméně před 105 000 lety. Zemědělství je rozsáhle téma, které zde nechci dopodrobna rozepisovat. Přikládám ho zde jen z důvodů časových horizontů díky její adaptaci na náš vývoj a lidského zdraví.

Jak už dnes víme, tak agrikultura byla pro náš vývoj velmi zásadní. Však se podívejte kolem sebe, nemusíme denně nachodit desítky kilometrů kvůli obstarání potravy. Zemědělství nám také zajistilo pocit bezpečí, stability a pohodlí. Na druhou stranu s vývojem agrikultury přišlo také mnoho civilizačních nemocí, které dříve neexistovali. Lidé začali žít v blízkosti zvířat, neustále obdělávání půdy dokola vyčerpává půdní minerály a moderní přístup pesticidů a postřiků nevypadá taky zatím jako moudré řešení. Mým cílem zde není podrobné vypisování problémů zemědělství, ale jen poukázaní a uvědomění, že něco jako pěstování se zde děje pouhých 10 000 let. Myšlenka totiž míří na to, že by jsme neměli myslet na to co se děje teď, ale co se stalo, co nám to během té doby udělalo ,a co se nám může stát během dalších 10 000 let.

Pokud patříte mezi mé pravidelné čtenáře (vy všichni čtyři), tak jste si nemohli nevšimnout mé neustále tendenci přirovnání k historii člověka. Díky časovým osám se v každém z vás snažím vyvolat pocit v naší nicotnosti v koloběhu nekonečna. Píšeme si tu o desítkách, stovkách tisíců let v porovnání s našimi životy, které by podle statistiky měli mít přibližně 70 let. A další věcí na kterou je extrémně důležité poukázat je samotná adaptace.

Přijde mi, že moderní věda na ní tak nějak zapomíná. Neustále jsem svědkem různých studií diet, které trvají pár let, možná desítek a ještě jsou vedeny klinicky (totálně nepřesně). Ze začátku jsem připomínal, že zde nechci popisovat různé druhy diet a proč by právě tahle měla být pro vás ta pravá. Proč ale někomu diety, které vůbec nedávají smysl ale fungují? Odpověď je jednoduchá. Lidé které se pevně oddají nějaké dietě a řekněme tomu i na delší dobu což v dnešní společnosti může znamenat 3 až 6 měsíců (gratuluji a tleskám vaší disciplíně). Tak většinou tyto lidé holdovali junk foodu po většinu svého života. Nastává tedy moment eliminace. Vyřadí veškerý odpad a nahradí ho co nejkvalitnější potravinou (ať už je dieta jakákoliv). Nastává tedy jednoduchá situace – junk food zmizí, tělo dostává kvalitní a čerstvé potraviny, tělo se cítí mnohem lépe, ale na jak dlouho? Třeba je vaše dieta taková která postrádá důležité makro a mikro nutrienty, které právě udělali člověka člověkem a nastává ,,jojo” efekt, začnete se cítit mizerně a vyměníte to zase za novou revoluční dietu, která třeba má ty správné nutrienty, ale je správné to stejné jíst neustále dokola? Odpověď je ano i ne.

,,Možná můj článek ve vás vytváří otázky na které chcete odpovědi, a možná je i já sám zbytečně vytvářím, za to se omlouvám, ale o tomto tématu by se dalo psát hodiny a ještě by to vyšlo na knihu. Nejsem odborníkem, a ke konci článku vás odkážu na výbornou literaturu, která vás správně obohatí. Já jsem tu jen takovým pěšákem, který se vás snaží navést tou nejjednodušší cestou. To jak v ní budete pokračovat je pouze na vás.”

Sensus communis aneb Selský rozum

Dostáváme se k finálnímu verdiktu a samotnému přístupu ke stravě. Předpokládám, že všichni mí čtenáři (všichni čtyři) pochází z České republiky a žijí v České republice a pokud zde nežijí a přesto tento článek čtou tak kontext pochopí. Úplně první věcí nad kterou by jste se měli zamyslet ohledně vašeho budoucího stravování je privilegium se kterým můžeme nakládat, a to je místo kde žijeme. Pokud jste na území stejného státu jako já, tak víte moc dobře, že zde netrpíme hladomorem. Je důležité si uvědomit, že spousta zemí i přes “dokonalý” systém zemědělství neustále trpí hladomorem. Máme obrovské štěstí a privilegium, že můžeme jíst co chceme, kdy chceme, a jak chceme. Některé lidé si tohle jednoduše dovolit nemůžou a díky tomu se dostáváme k té podstatně nejdůležitější myšlence což je přežití. Všichni chceme jenom přežít, další otázka zní ale za jakou cenu?

Vaším prvním motivem by tedy mělo být slovo děkuji, že se nacházím tam kde se nacházím a druhým jak s tím tedy naložím. Než se zaměřovat na nutriční hodnoty (ano je to podstatné), ale ve finále je spíš důležitější použít selský rozum, díky tomu totiž budete dostávat ty nejkvalitnější potraviny aniž by jste znali jejich nutriční vlastnosti (vitamíny, minerály tad.) Pokusím se myšlenku formulovat co nejjednodušeji aby jste všichni pochopili směr jak nad jídlem uvažovat.

Jelikož jsme obyvatelé České republiky tak by nás mělo napadnout, že žijeme v oblasti střední Evropy bez přístupu k moři se čtyřmi ročními období, a jako bonus zde máme nějakou historii, která utvářela stravovací adaptaci našeho národa. Taky by jsme měli vědět, že biologicky patříme mezi všežravce a dalších 10 000 let se to jen tak pravděpodobně nezmění. Víme, že cyklus čtyř ročních období na nás nějak působí. V létě je nám teplo, naše těla se zahřívají a máme tendenci se spíše ochlazovat, naopak v zimě je nám “překvapivě” zima a naše těla se chtějí spíše ohřát s čím můžou souviset potraviny které nás zahřejí nebo naopak osvěží. Víme, že na jaře něco zasadíme a v létě nám z toho něco vyroste a s tím se pojí také to, že něco roste i na podzim a mezi tím se nacházejí také potraviny, které jsem schopen zavařit díky čemuž nastává jejich fermentace (zvyšování nutričních hodnot, vitamínů minerálů atd.), které mi poslouží jako efektivní posílení imunity například v zimě, tím se vysvětluje i to, že v zimě nic neroste. Víme také, že v naší zemi roste tráva, a ta tráva je zelená, což zvyšuje možnost výskytu důležitých vitamínů právě u zvířat, které se po nich pasou logicky než u těch, které jsou vykrmovány v uzavřených prostorech a nepřirozenou stravou. Víme také, že sta tisíce let jsme se stravovali striktně na divoko opakuji jako všežravci a pouhých 10 000 let farmaříme, což samozřejmě nemusí být vždy úplně na škodu. Díky tomu jsme schopni sehnat lokální potraviny, které naše farmy nabízí. Víme také, že veškeré rafinované, uměle vytvořené, chemické a zpracované potraviny tu jsou s námi ani ne 100 let a také víme, že stihli napáchat obrovské škody na milionech lidí po celém světě.

Doufám, že jste se aspoň částečně napojili na to kam mířím a jak by jste váš selský rozum měli použít či ho případně obohacovat. Rád bych vám ale ještě k závěru připomněl pár extrémů, které taky můžou fungovat, ale také nemusí. V dnešní době se poměrně často vyskytuje ,,staro – moderní” styl stravování Carnivore, který se čistě zaměřuje na masožravou stravu a dokáže být velmi nápomocný s různými zdravotními problémy. Kmen Hadza, který se nachází v Africe se stále živí tradičním stylem života lovců a sběračů, pravděpodobně se jedná o nejstarší kmen původních lidí. Jejich strava je z 90% masa, jako další jim slouží med, sezónní ovoce a kořeny stromů baboon. Stáří kmenu Hadza se datuje něco mezi 4000 až 5000 let. Členové kmenu nedisponují civilizačními nemoci, dožívají se průměrného věku 60 až 70 let a jejich nejčastější příčinou smrti je pád ze stromu. Pravděpodobně si teď říkáte, sakra takto budu jíst jako oni! Jenže vy nejste členem kmene Hadza, ale jste čech co se narodil ve střední evropě. Dalším příkladem extrému jsou například Eskymáci. Jejich příjem je z 90% masitá strava a převážně tuky. Těžko si Eskymáci budou holdovat avokády když žijí v neustále mrazivém podnebí. Situace je stejná, Eskymáci netrpí žádnými civilizačními chorobami jako my a dožívají se poměrně stejného věku jako kmen Hadza. Co se týče další extrémní diety jako je veganství se před lety určitý druh hominida jménem Australopiték a jeho kmenoví druzi rozhodli jíst pouze rostlinou stravu, během několika tisíce let však vyhynuli.

Pokud jste zastáncem nějaké extrémní diety z jakýchkoliv důvodů tak je to naprosto v pořádku, je to vaše věc a váš život, ale pokud si myslíte, že vy se během několika měsíců nebo pár roků cítíte lépe a bude se kvůli tomu cítit lépe dalších 10 miliard obyvatel a zachrání nás to před vyhynutím tak na takové myšlenky nehledejte ani odpovědi. Když budeme mluvit o kmenech, kteří se drží ještě tradičního stravování tak to nemusí hned nutně znamenat, že budeme striktně kopírovat jejich návyky. Ale hledejme v tom spíše nějaké ponaučení, obohacení a moudrost kterou jsme schopni přenést do naších moderních životů 21. Století.

,,Pokud bychom chtěli vidět nějaké reálné výsledky u příkladu vědecké studie tak by jsme potřebovali skupinu lidí o počtu jednoho milionu. Tu by jsme nechali na pustém ostrově a započali studii od teď tak po dobu dalších 10 000 let a pak následně vyhodnotily výsledek, přičemž by jsme museli brát v potaz jejich životní styl, pohybové prostředí a podnebí.”

Závěrem

Odpověď je jasná a jednoduchá. Hledejte balanc, přiměřenost. Nehledejte zdravou stravu, hledejte efektivní, účinou a reálnou. Snažte se stravovat lokálně a sezónně. Hledejte potraviny v co nejvyšší kvalitě. Vyhýbejte se rafinovaným, zpracovaným necelistvým potravinám. Jezte do polo syta a nepřidávejte si. Opět ale nevyhledávejte extrém, zmínil jsem, že se nacházíme v místě kde můžeme mít jakoukoliv potravinu se zbytku světa, tak si ji dopřejte. Používejte selský rozum, pamatujte, že člověk tu po sta tisíce let neměl žádné chytré hodinky, které mu počítali kalorie nebo doktory a vědce kteří přicházeli neustále s novými trendy či uměle vytvořenými potravinami. Máme tu jednu furt stejnou věc která nám zůstala a to jsou naše těla. Všechny odpovědi naleznete totiž sami u sebe. Nikdo vám neporadí tak dobře jako vy sám, ale pokud chcete aby ty odpovědi byli aspoň trochu správné tak je potřeba navrátit váš organismus přesně k tomu k čemu byl programován po tisíce let naší evoluce.

Nezapomínejme taky na to, že člověk je jako houba, jsme extrémně adaptivní druh a nedokážeme si představit jaké pekla jsme tu museli zažít a vydržet v různých podmínkách, a přesto jsme stále tady. Však se stačí podívat na ulici, běžně potkáte lidi bez domova, které desítky let přežívají na heroinu a zkaženém jídle a stále tu jsou s námi, ale v jakém stavu a za jakou cenu?

Na úplný závěr jsem vám slíbil nějakou četbu do ruky. Nebudu vám to zbytečně komplikovat a doporučím vám jednu jedinou knihu po které už nikdy nebudete klást žádné otázky a sebevědomě budete školit i samotné doktory. Kniha se jmenuje Dr. Weston Price – Výživa a fyzická degenerace. Ta kniha je čisté zlato a neexistuje lepší kniha o stravě než tato. Přeji hezké čtení a doufám, že se vám tento článek líbil nebo vás aspoň trochu pobouřil.

Zdroje: (Dr. Weston Price – Výživa a fyzická degenerace, Carnivore Diet, The Vegetarian Myth, Skryté nebezpečí zdravých potravin)

Každý člověk je jedinečný, a to v mnoha ohledech včetně otisků prstů nebo DNA. Přesto pokud budeme mluvit o fyzické stránce zahrnující pohybovou samoregeneraci či zpomalující degeneraci, tak platí pro všechny stejná pravidla. A to je dobrá zpráva! Samozřejmě by bylo hloupé a ješitné o člověku nepřemýšlet holisticky (celistvě). Je zde až mnoho proměnných, které nejsme schopni zachytit ani z analyzovat, a já nechci tímto článkem probírat komplexitu problémů lidského organismu. Na to bychom potřebovali pravděpodobně knihu o deseti tisíce stránek, stovky odborníků a ještě by jsme tomu nepřišli na kloub. Navíc na to nemám ani kapacitu.

Tak jako jsme se v předchozím článku zabývali problematikou bolesti způsobenou strečinkem či neřešitelností nápravy těla skrz pasivní protahování, tak se jednalo pouze o jeden pohled na soubornost fyzična homo sapiens. Asi tušíte správně, že nadpis vás nezradil a opět zůstáváme u tělesných znaků (vzorců) a ne jen tak ledajakých. Ony ty “speciální” vzorce jsou totiž tak obyčejné a přirozené, že mě samotnému dělalo problém uvěřit něčemu tak primitivnímu, co nám dokáže odstranit bolesti se kterými si ani moderní medicína neví rady. Ale dost šarlatánství už, a přejděme rovnou k věci.

Než se začneme zabývat samotnými vzorci je potřeba se trochu zaškatulkovat a usnadnit vám pochopit celou problematiku. Tím ,,zaškatulkováním” mám na mysli se naladit na moje dřívější vnímání celého tématu pohybového průmyslu, které nám to celé trochu usnadní.

Kdyby jste mi dříve položili otázku co si představuji pod dlouhodobým a zdravým pohybem tak vám pravděpodobně odpovím: ,,Asi by jsme měli cvičit a sportovat, ale když budeme sportovat hodně, tak se můžeme zranit, ale zranit se mohou i ti, kteří nesportují vůbec, prostě je začne něco bolet, ale proč? No, protože asi necvičí a proto by měli začít.” Přečtěte si tuhle sekvenci prosím vás ještě jednou a společně si zatlučme na čelo co je to za blábol. Bohužel vám nedokážu potvrdit jestli jsem si doopravdy něco takového myslel, ale pravděpodobně to byla nějaké podobná hloupost.

Začněme tím, že vymažeme ze své hlavy existenci nějakých sportů, fyzioterapeutů, masérů, trenérů, práce, povinné školní docházky a vůbec celé civilizace. Teď si vše rozdělme popořadě v číslech, protože ne nadarmo se říká, že čísla nelžou. Člověk tak jako ho známe v dnešní podobě má za sebou “pár” let evolučního vývoje. Datuje se, že rod Homo je starý přibližně 2,9 milionů let, v té době přichází první kamenné nástroje a s tím se pojí schopnost házení těchto objektů. Ještě 1 milion zpět se objevují druhy hominidů, kteří si osvojili habituální (navyklou) bipedii což znamená vzpřímený postoj a chůzi po dvou končetinách. Není důležité si dopodrobna rozebírat naši evoluční vývojovou křivku, avšak je důležité si uvědomit jaké základní pilíře pro nás měli tak podstatný vliv jenž nás utvořili do dnešní podoby. Těmi pilíři během pěti milionu let vývoje, kterými si budeme zabývat v tomto článku je vzpřímený postoj, chůze a hod.

,,Než se začnete ptát sami sebe jak může fungovat nějaké házení jako regenerační pomůcka když mě bolí rameno takovým způsobem, že ho sotva zvednu natož abych s ním házel, nebo mě po pár kilometrech chůze začnou bolet bedra, že nedokážu ani pokračovat v té “léčivé” chůzi. Toto jsou samozřejmě logicky kladené otázky, ale nepředbíhejme, a věřte mi, že vám ke konci tohoto článku bude vše jasné a vy se začnete ptát úplně jinak.”

Chodím abych přežil

Představte si, že se koukáte na dvě různá videa: v tom prvním tančí pár s úžasnou elegancí a nepřerušovaném tandemu, v tom druhém se pár pohybuje kostrbatě a mimo rytmus. Logicky vás bude lákat s největší pravděpodobností to první video. Je totiž zcela přirozené, že naše oči přitahuje efektivní a hladký pohyb. Tak je to podobné i s chůzí: klouby se volně pohybují ve svém daném rozsahu, svaly fungují synergicky, myofascie dostávájí potřebné informace ze somatické nervové soustavy, pánev s hrudním košem vytváří opoziční rotaci. Vše se děje najednou v dokonalém harmonickém vztahu, tak jako uvnitř našeho těla tak i ve vztahu ke gravitaci. Celé to funguje jako celek a my se snažíme dosáhnout svého cíle za pomocí efektivity a úspory energie. Právě tyto faktory byly také nedílnou součástí vzpřímené postůry a díky dlouhým končetinám jsme schopni překonávat delší vzdálenosti s menším počtem kroků.

Co se týče samotné změny vzpřímeného postoje dostála značný vývoj naše páteř. Díky redukci erektorů byly umístěny bederní obratle do méně stabilní pozice, která nám ale umožnila přirozený ohyb páteře v pohybu a další úspoře energie. Opět vidíme následek další efektivity našeho vývoje. Avšak u lovců a sběračů šlo o výhodnou adaptaci, protože se museli neustále pohybovat kvůli příjmu potravy a nežili dostatečně dlouho, tak se díky tomu neprojevovali degenerativní problémy páteře tak často, jak je tomu dnes.

Nachozené miliardy kilometrů našich předků a vzpřímený postoj utvořili konkrétní svalové uspořádání, efektivitu a úsporu energie, myofasciální propojení, konkrétní rotaci kloubů a kostí do podoby jakou máme dnes. Což nám vytváří celistvý obrázek toho jak by tělo mělo fungovat v pohybu nebo vypadat při stoji v nehybném stavu. Proč ale dochází k bolestem či problémům jenž nás omezují? Mohou za to svalové asymetrie a kloubní imbalance, které si buď vytváříme sami či naše pohybové prostředí. Přestože je dobré chodit a s chůzí se pojí mnoho zdravotních výhod, je třeba získanou efektivitu dát do kontextu s homo sapines 21. Století a jeho adaptací. Často se ve svém oboru setkávám s lidmi, kteří neustále hovoří o kalorických tabulkách, ale upřímně je to poslední co by je mělo zajímat, přesto si to trochu rozveďme.

Naše Evoluční výhoda efektivity se právě vytvořila na základě kalorií, protože kalorie se dříve získávali velmi obtížně a energii bylo potřeba přesměrovat pro výživu složitějšího mozku. Našich 25% každodenních zdrojů se přesouvá do mozku, tak se logicky snažíme zajistit potravu pro tento potřebný orgán. Tím jak se člověk vyvíjel a stával se více inteligentním tak naše tendence po úspoře energie vzrostla až do dnešní podoby. Aktuální strategií moderního člověka jak snížit tělesnou námahu tím je, že každý den nachodí s přestávkami pouhých 500 metrů (v porovnání s dnešními lovci a sběrači kmene Hadza je tato vzdálenost až směšná, průměrně nachodí lovci 20 až 25 kilometrů denně). Tato strategie však není dobrá, když často zastavujeme a znovu vyrážíme tak tělo vyžaduje mnohem vyšší úsilí než přerušovaná chůze v běžném tempu. Dochází ke ztrátě hybnosti a ochabnutí svalstva. V moment kdy se chystáte na delší procházku a mechanika pohybu už nefunguje správně, tělo se přizpůsobuje novým špatným vzorcům a svaly, které by měli fungovat, přestávají. Otěže přebírají jiné jež posouvají klouby na místa kam nepatří. Celé se to dá přirovnat jako efekt padajícího domina. Tělo se stává méně efektivním, hůře spoří energií a to se promítá i na energetickém výdaji. Myofasciální dráhy nepracují tak jak by měli, držení těla je nestabilní, bortí se a vás by v tento moment pravděpodobně neměl zajímat kalorický výdaj který má tak 0,1% význam.

Kdo dohodí dál ten vyhrává

Lidé jsou úžasnými vrhači. Dokážeme házet oběma rukama s neuvěřitelnou rychlostí a přesností. Když se podíváte na jakéhokoliv profesionálního hráče bassebalu tak dokážou hodit míčkem o rychlosti až 130 km/h a to několikrát za sebou během jedné hry. Oštěpaři zase dokážou hodit oštěpem 80 až 90 metrů daleko. Šimpanzi jsou z hlediska vrhacích výkonů našimi nejbližšími příbuzní, jsou velmi dobří atleti, dokážou zvednout obrovské množství váhy, umí běhat a lézt po stromech, ale samci dospělých šimpanzů dokážou házet pouze maximální rychlostí kolem 30 km/h což je na podobné úrovni 12ti letého chlapce. Proč jsou lidé tak dobří v házení je jedním z důvodu našeho evolučního vývoje. Díky lovu a házením předmětů se úplně změnil ramenní kloub včetně lopatky a přizpůsobil se tak opět zmiňované úspoře energie a efektivity. Mechanika házení funguje na bázi plastické elasticity o které jsme si psali v minulém článku. Právě kvůli hodu a pohybu ruky přes vertikální a horizontální roviny ovlivnily funkci a stavbu našich svalů.

Homo sapines vyhráli závod a nějakým způsobem dokázali najít efektivní rovnováhu mezi mozkem,  muskulaturou a koordinačních schopností. Evoluci a funkci lze sotva zjednodušit na několik tak málo faktorů jako jsou pohybové vzorce, protože pro naši schopnost chodit a zároveň přitom mluvit a házet bylo potřeba mnoho šťastných náhod a událostí. Přesto nám vzorce jako vzpřímený postoj, chůze a hod vytváří ucelený obrázek o mechanice těla a funkci jeho svalstva.

Prozření

Slíbil jsem vám, že na konci tohoto článku vám vše bude dávat smysl. Možná jsme se nechytili nebo aspoň na půli cesty. Jestliže vůbec, tak si dejte na jednu stranu miliony let neustálého pohybu skrz chůzi, házení a běh (utváření původních vzorců), díky kterým existuje určitá posloupnost svalových akcí jenž by se měli dít když tyto akce provádíme. A na druhou stranu člověka 21. Století buď s minimálním přirozeným pohybem a maximálním příjmem kalorií nebo je vystaven vzorcům kterého učí naprostý opak a ještě je neustále vystavován extrémnímu napětí (vrcholové sporty apod.). Tento problém za nás zatím žádný speciální přípravek ani stroj nevyřeší. Pokud je vaše tělo ve fázi, že mu ani samotná chůze nesvědčí a “neléčí” tak se s největší pravděpodobností jedná o svalovou asymetri či kloubní imbalanci a vaši funkci přebírají jiné otěže než by měli. Vaším primárním cílem v tento moment je přeprogramovat tělo do podoby jak ho evoluce utvořila. Jednoduše řečeno nacpat svaly a klouby tam kam patří a v tomhle držení pokračovat v původních pohybových vzorcích jako je například chůze a jako bonus si můžete čas od času zaházet k rozhýbaní vrchní části končetin.

Doporučuji si zbytečně nelámat hlavu nad tím jak se to stalo, že nás něco bolí, že má pánev funguje jinak než by měla, mé lopatky koukají směrem ven atd. Snažte se spíše zaměřit na to jak to napravit. Tělo není rozdělené na součástky tak jak ho dříve nakreslil mistr Leonardo DaVinci, ale funguje jako celek, jako celistvý systém. V moment kdy vyřešíte vaše asymetrie a imbalance, tak stačí udržovat tělo v této správné rovině skrz chůzi, protože pak logicky ta chůze bude fungovat samostatně správně. Mozek si zapamatuje správné vzorce a převádí je do všech ostatních různých pohybů. Můžete si dělat co chcete, skákat, házet, zvedat, jen je důležité pochopit, že každý opakující pohyb je opotřebující ať jste v jakékoliv formě. Naše tělo degeneruje každou vteřinu, jednou umřeme, to je prostě nevyhnutelné. Tím, že se ke svému tělu chováme zodpovědně a udržovatelně tak degeneraci alespoň zpomalíme.

Úvodem

Nebudu se pravděpodobně mýlit v tom, že každý z vás v životě alespoň jednou či vícekrát zastrečoval. I kdyby jste nikdy neudělali pohyb navíc a vaše jediná aktivita je šťouchání do stolního fotbálku v místní putyce před kterým si vždy jako rituál ,,protáhnete” tělíčko. 

Napadlo vás někdy co to vůbec ten strečink je? Ruku na srdce, kolik z vás ví co to doopravdy znamená a jaký to má dopad, ať už pozitivní či negativní? Kdepak, nemyslete si, že vás dnes budu chtít nějak profesorsky poučovat. Naopak, přes mé několikaleté zkušenosti v pozici trenéra či atleta jsem si ne tak dávno tuhle otázku položil sám sobě a světe div se, nebyl jsem na ní schopen odpovědět.

Nechci vás v tomto článku otravovat či nudit mou vlastní cestou osvěty a uvědomění, ale společně vás informovat o tom jak se věci co se týče strečinku a pohybu mají. Veškeré informace, které zde uvádím nejsou jen nějakou pouhou fantasií vydedukovanou z mé hlavy, ale ověřená data nejen od spousty odborníků z celého světa, spokojenými lidmi bez bolesti včetně mě a hlavně opřenými fakty i samotné evoluce. Ať už jste trenérem, terapeutem, masérem, atletem ,hardcore strečerem, nebo jen zvídavým smrtelníkem tak jste všichni srdečně vítáni. 

Ještě než se ponoříme do hlubin tohoto tématu tak bych chtěl předem upozornit, že zde můžou nastat různé technické terminologie, které mě osobně usnadňují tvorbu celého textu, ale rozhodl jsem se veškeré tyto termíny označit podtrženou kurzívou, a pod daným odstavcem vysvětlit co to znamená. 

Jak jsem zmínil ze začátku, nehodlám tu nikoho školit. Především učím sám sebe, a díky tomu se snažím popsat a vysvětlit vše co nejjednodušeji aby i největší laik, který s touto problematikou není vůbec obeznámen vše důkladně pochopil. Případně pokud byste měli potřebu mě nějak opravovat nebo obhajovat svoje pravdy tak se prosím obraťte k bohu či samotné evoluci, případně můžete zkusit i vědu. Děkuji, a teď už doopravdy jdeme na to!

Streč sem, streč tam

Většina z nás (včetně mě) pravděpodobně vycházela z přesvědčení že flexibilita je dobrou věcí pokud jde o zmírnění svalového napětí, a nepohodlnou bolestí kloubů. Jednou ze základních myšlenek pohybového průmyslu je, že ,,čím flexibilnější jste, tím lépe.” Ale je tomu skutečně tak? Lidé si jen zřídka někdy ptají sami sebe, tedy pokud někdy vůbec, zda protahování má nějaký negativní důsledek, který může destruktivně zničit jejich pohyb z dlouhodobého hlediska. 

Jeden z hlavních důvodů proč se lidé protahují je to, že je někde něco tahá nebo bolí. Dejme tomu, že sedíte delší dobu u vašeho počítače a po nějaké chvilce vás začnou bolet záda, rameno či cokoliv jiného. Vaším prvním krokem bude pravděpodobně se z toho nějak protáhnout abyste co nejvíce zmírnili nepohodlí, který v daný okamžik pociťujete. Předpokládejme, že nastává chvilková úleva, která může trvat například desítky minut nebo hodinu, avšak ne napořád. 

Jelikož si lidé myslí, že strečink pomáhá odstraňovat bolest, když se něco špatného stane s naším tělem. Mají taky tendenci se domnívat, že se mohou strečovat aby se nějakým problémům v budoucnu vyhnuli. Něco takového jste určitě slyšeli i vy. ,,Když se budeš poctivě strečovat tak se nikdy nezraníš!” Co si však neuvědomují je fakt, že tímto stylem vytvářejí nepříjemné fasciální napětí, které v budoucnu ovlivní jejich

 Facie - je elastická mezoderní tkáň tvořená výhradně z kolagenu v těle všech obratlovců. Hlavní funkcí fascií je jejich posunlivost proti okolním tkáním, svalů i orgánů. Oddělují jednotlivé svaly, umožňují jejich vzájemnou kluznost a současně svaly propojují do funkčních svalových řetězců. Fascie podléhají pozvolnému zkracování a pokud nejsou vystavovány rytmickým tahovým změnám tak tuhnou a znemožňují správný pohyb v různých částech těla. Proces tuhnutí je u každého jedince rozdílný: může být ovlivněn špatnými pohybovými návyky či zánětlivým procesem, nevhodnou výživou apod. (Wiki)

Biomechanika - Neexistuje jednoznačná definice biomechaniky, avšak pokud se zajímáme o biomechaniku člověka můžeme to popsat jako obor zkoumající tělesnou mechaniku pohybu a jejich přirozenou funkci v prostoru. 

,,Skutečný způsob jak předejít nepříjemné bolesti, tuhosti, či napětí v různých místech vašeho těla je se nejdříve naučit správně hýbat.”

Pro správný pohyb je vzít v potřeba mnoho faktorů (proměnných). Primárním úkolem je naprogramování svalů pro konkrétní funkce, protože chybějícím komponentem masivních strečerů je definice toho, jak je pohyb ve skutečnosti předváděn v realitě. Tento kontext je zřídkakdy vůbec někým brán v potaz a je extrémně důležitý. Jen aby vám bylo jasno o čem zde mluvíme je faktor člověka jako živočišného druha. Člověk je bipadeálem, to znamená, že stojí na dvou nohou a i přesto, že máte dvě nohy tak proto aby jste se dostali z bodu A do bodu B se budete muset dostat z jedné nohy na druhou. Z toho vyplývá, že 90% i více vašeho času jste v podstatě na jedné noze a to v pohybu! Je nesmírně důležité pochopit jak velký je rozdíl mezi pohybem v prostoru nebo vytvářet nějaký úkon na místě. Co se týče strečerů, kteří vědí co protahují – a pravděpodobně i proč to protahují – tak i přesto za žádných okolností nevyvolají správnou funkci reciproční inhibice v pohybu. 

Reciproční inhibice - Je termín z kineziologie a svalové soustavy člověka. Jedná se o proces, který neustále kontroluje plynulost pohybu, tak aby svaly působily synergicky (spolupracovali). Jednoduše řečeno si představte svalovou soustavu jako partu kamarádů kdy jeden sval podporuje toho druhého a zase naopak. Celá problematika je samozřejmě mnohem složitější ale není potřeba zacházet do detailů. 

Vypnout nebo zapnout?

Lidské tělo bohužel nedisponuje magií antických bohů a nepřijde jen tak na to, jak se bez omezení pohybovat v prostoru po implementaci streče. To zejména platí pro svalovou funkci. Aby mohl být sval naprogramován do pohybu, musí mít schopnost zahájit kontrakci. Když se svaly pohybují v synchronizaci tak i tělo se tak pohybuje. Ale když jsou svaly přetažené, přestrečované, příliš dlouhé, kontraktují se méně efektivněji. Což podporuje tuhost, kterou lidé pociťují po celém těle. Jinými slovy, “prodlužování” svalů pomocí strečinkových protokolů vám nepřinese lepší a kvalitnější pohyb. I když se při protahování můžete cítit dobře a dojde i k příjemným chvilkovým pocitů úlev, tak ve skutečnosti neřeší žádný problém, nezlepšuje pohyb ani nesnižuje možnost zranění jak se dříve myslelo. 

Kontrakce - nebo také svalový stah (stažení) je proces, při němž ve svalovině vzniká napětí.

Záchranná brzda čili mechanismus, který tělo využívá v situacích kdy svaly nemají dostatečné množství kontraktilního potenciálu (schopnost svalů se stahovat) jsou ve větší závislosti na kinetice (hybnosti) a gravitaci. Přestože kinetika a gravitace jsou základním pohonem při pohybech jako je třeba i chůze či běh. Tak přílišným spoléháním na ně nakonec povede k tomu, že člověk bude využívat vazy a šlachy pro pohyb bez zapojení svalového systému. Jednoduše řečeno, chcete, aby svaly dosáhli kontrakce ve spojení se šlachami k podpoře vašich kloubů a vazů. “Prodlužování”, ke kterému dochází při strečinku, může ve skutečnosti omezit jak efektivně se sval stahuje, což má za následek větší a rychlejší pohybovou degeneraci. 

Co vás tedy učí protahovací programy, které vidíte online či se jich sami účastníte? Učí vaše svaly naopak vypnout, a posouvají je blíže směrem bolesti a nepohodlí. Pokud je sval strečován s absencí svalové kontrakce tak ho trénujete takovým způsobem aby nesprávně reagoval na konkrétní pohyb v moment kdy potřebuje právě naprostý opak. Když se svaly vypnou, vaše vazy a šlachy začnou přebírat veškerou zátěž, a to je okamžik kdy začnete budovat základ pro tělo, které je náchylnější ke zranění či bolesti. Protahování je doslova vypnutí svalů, zvláště když je předpokladem technik vytvoření kloubního rozsahu pohybu bez svalového kontraktilního potenciálu. 

Při používání Elektromyografie se zdá, že na velmi málo místech lidského těla se svaly úplně vypnou během pohybů jako je například sprint. Zdá se, že po celou dobu, kdy je tělo v pohybu, dochází k zapojování svalů. To znamená, že pokud se pohybujete tak jak máte (můžeme to nazývat funkčně), může existovat pouze malé okénko kdy se sval může uvolnit. Protahování nenaučí svaly zapojovat stejným způsobem, jako kdyby jste například běhali. Ze počátku nemusí pasivní strečink napáchat ani nějaké přílišné škody, ale časem zjistíme, že neustálým protahováním sdělujeme tělu, že svaly potřebují vypnout v moment kdy se to rozhodně nehodí. 

Elektromyografie - neboli EMG je vyšetřovací metoda, která slouží k zachycení elektrické aktivity svalů a nervů, jejichž činnost dané svaly řídí. 

Funkční - slůvko funkční dnes ve světě pohybu a fitness znamená leda cos. V tomto článku se snažím používat slovíčko ,,funkční” k výrazu dokonalého pohybu, který je efektivní a zároveň šetří energii. Proč by se proboha někdo chtěl dobrovolně unavovat a vše si stěžovat když může pravý opak, a ještě k tomu s lepšími výsledky. 

Světlo na konci tunelu 

Jak funguje lidské tělo v pohybu doopravdy? Při funkčním pohybu se svaly zkracují i prodlužují naráz. V takovém okamžiku dochází k plastické elasticitě. Představte si vaše svaly a celou svalovou soustavu jako gumičku, kterou na jednom konci zatáhnete a když ji pustíte tak se vrátí do své původní délky. Avšak je důležité si uvědomit, že aby se sval (gumička) vrátila do své původní délky a byla furt pružná tak musí dojít ke kontrakcemi – známými jako reciproční inhibice (viz. Výše). Pokud tedy lidské tělo v těchto úsecích postrádá kontrakci stává se méně elastickým tak jako se gumička neustálým napínáním vytahá. 

Otázka tedy zní, jak se “strečovat” způsobem, který respektuje efekt plastické elasticity? Než vůbec začnete teoretizovat o technikách, bylo by moudré vzít v úvahu organismus, který protahujete. Pokud bychom se podívali na strukturu nohou šimpanze a porovnali ji s lidskou nohou, zjistili bychom, že se tyto struktury vyvíjeli velmi odlišnou cestou díky jiným pohybovým vzorcům.

Na rozdíl od šimpanzů se lidé vyvinuli tak, aby se postavili na dvě nohy a dali přednost funkce přenosu hlavy a rukou za pomoci chůze nebo běhu z bodu A do bodu B. V důsledků těchto vývojových rozdílů jsme si vytvořili různé evoluční blueprinty (plány) k různým standardům flexibility. Základní lidské pohybové vzorce (podle FP) jako je stoj, chůze, běh a hod jsou ty, které dělají člověka člověkem a poskytují tak unikátní kód, který přesně diktuje jak naprogramovat flexibilitu způsobem jenž je pro homo sapiens bilogicky relevantní. Upřednostnění těchto vzorců pro lidský organismus slouží jako základ pro všechny ostatní pohyby člověka, včetně rozsahů, které určují funkční flexibilitu. 

,,Neznamená, že neexistují koncepty strečinku co by nedávali smysl. Ale v prvé řadě musejí zastávat názor a brát v úvahu evoluční prekurzory organismu, které se snažíme protahovat (v našem případě homo sapiens)”

Kromě toho je prioritně nejdůležitější aby jste nejprve napravili své dysbalance než začnete dělat něco jako je strečink. Pokud nikdy nenapravíte tělesné asymetrie, které vás vybízejí k dysfunkčnímu protažení svalů, pak ve skutečnosti problém spíše zhoršíte než aby jste jej vylepšili. Většina z lidí doufá v to, že protahování je cesta nápravy, ale neuvědomují si, že samotné protahování se zabývá pouze pasivní elasticitou nikoliv aktivní plastickou elasticitou. Příprava těla na pohyb pomocí pasivní elasticity je spolehlivý způsob jak vytvořit nerovnováhu v těle. Spíše než se vydávat cestou strečinku by jsme nejdříve měli napravit dysbalance na těle, které problém způsobují. Pokud se vydáte směrem původních pohybových vzorců homo sapiens, které utvořili člověka do dnešní podoby, získáte tím primární indikátory, které vám umožní měřit funkčnost a odhalit nerovnováhy způsobující nepohodlí, tuhost a bolest. 

Namísto přístupu řešení problémů “náplastí” se všemi různými druhy strečinkových programů je zde klíčovým bodem zaujmout přístup, který se skutečně přiblíží k řešení problémů. Čím lépe se pohybujete tím méně protahování potřebujete a pokud se chcete lépe hýbat, musíte upřednostnit vzorce, které jsou zakódovány ve vaší biologii. 

Může se zdát, že to všechno zní až moc jednoduše. Stát rovně, dobře se hýbat, zbytečně se neprotahovat, však je to hračka nebo ne? Ano i ne. Samostatná myšlenka podstaty pohybu na bázi lidské evoluce je jasná, ale přeměna vrozených či vytvořených dysbalancí, jejich analyzování a následná náprava může trvat měsíce, roky i déle. Tak jako tělo může desítky let pomaličku ale jistě degenerovat špatným vzorcem tak ho za jeden večer nenaučíte jak správně inhibovat apod. Jako člověk jste žijící organismus, který tuhle planetu obývá už pár milionů let. Váš i můj život je jen pouhou tečkou v nekonečnu dění a bylo by zbytečné si za tu chviličku zhuntovat tělo a slepě následovat protokoly, které nedávají tak úplně biologický smysl. Hledejte limity, hýbejte se, bavte se pohybem, dělejte cokoliv, ale vždy se snažte respektovat podstatu myšlenky evoluce homo sapiens pokud budete řešit nějaký fyzický (mechanický, pohybový) problém. A hlavně... hlavně dejte tělu čas.

Zdroje: (Functional Patterns, Foundation Training, Anatomy Trains, Naudi Aguilar, Thomas Myers, James Earls, Spiral Stabilization, Secret of athleticism)

Každý z nás po něčem někdy toužil, ať už to bylo jednou či několikrát, třeba i zrovna teď po něčem dychtivě toužíte. Může to být touha po lepší práci, bohatsví, sociálním postavení či zhubnout pár kil. Touha může mít obrovskou sílu nás popohnat něco začít nebo dokázat. Je však důležité ji pochopit a jak správně ji praktikovat. Touha nás může svézt na scestí, ona totiž samotná touha v nás může vyvolat nekontrolovanou vášeň, žádostivost a horlivost. O to více jsou tužby konkrétně v 21. století nebezpečné z důvodu ,,zrychlené doby”. Žijeme ve světě kdy objednat jídlo trvá ani ne 15 minut a stačí k tomu jen pár kliknutí. Chcete se s někým seznámit? Opět, stačí pár kliků a jako by z kouzelného klobouku vyskákalo 5 možných partnerů k výběru. Tužby jež byly v minulosti absolutně nemožné se dnes stávají realitou a to během několika minut. 

Nekontrolovaná touha v nás může vyvolat stesk či deprese. Vždyť přeci, když něco chceme tak to musí být hned, tak jako všechno ostatní, nebo snad ne?... Nevyplněné tužby se kupí jako hromádka nesloženého lega a vytváří v nás věci po kterých jsme nešťastní jako je vztek, smutek, sociální úzkosti atd. 

Jak tedy používat touhu? V podstatě musíme zvolit nejdříve rozum abychom se zbavili toho co nás straší nebo tíží. Naše neštěstí plyne z nenaplněných tužeb. Nejdříve pracujeme tak tvrdě, že nakonec i získáme to co chceme, ale nakonec o to vůbec nemáme zájem. Naopak aby jsme se cítili šťastni, tak padáme do depresí a začneme toužit po něčem novém. A dostáváme se do zamotaného kolečka ze kterého není konce. 

Použijme rozum tak, že než začneme toužit po něčem novém, naučme se nejdříve mít doopravdy rádi to co už máme a tím myslím OPRAVDU rádi. Rada to může být dobrá a pravděpodobně je i pravdivá, avšak otázka zní jak toho docílit? 

Jedním způsobem jak toho docílit je použít psychologickou techniku ze Stoické filosofie, které se nazývá negativní vizualizací. Ač samotný název může znít negativně, tak pro vás může mít pozitivní účinky. Jak taková negativní vizualizace funguje v praxi? 

Rada zní takto. Každý z vás určitě něco vlastní ať už je to nějaký majetek, auto, kolo či jakákoliv věc, či navštěvujete nějaké zaměstnání nebo jste součástí nějakého sportovního klubu. Zapomeňte na všechny vaše dosavadní touhy a zaměřte se čistě na to co máte ze všeho nejvíc nejraději, nebo čeho si nejvíc vážíte, a představte si, že jste o to nevratně přišli. Přišli jste o zrak, opustila vás žena, ukradli vám auto, vyhodili vás z práce, to všechno co bylo tak ,,jasné” je najednou pryč. Stačí jen když zavřete oči na 5 minut a vydejte se do útrob vašeho obydlí dělat běžné činnosti na které jste zvyklí. Asi si už nezahrajete videohru, nepodíváte na oblíbený seriál, neprojedete v autě, nebo neuvidíte západ slunce. Představte si o co všechno by jste mohli přijít. Po 5 minutách opět otevřete oči a radujte se, můžete se dívat na filmy, číst knihy, pozorovat západ slunce nebo si prohlížet vašeho krásného partnera. Způsobů negativní vizualizace je tisíce, je to jen na vás co si zvolíte.

Smýšlejme tak, že vše co máme a myslím tím úplně všechno je pouze ,,vypůjčeno” od ,,Štěstěny”, které si může cokoliv vzít zpět bez jakéhokoliv oznámení. Milujme tedy to co máme nebo naše nejdražší natolik, jakoby nám bylo slíbeno, že tu nebudou napořád. Používejme touhu s rozumem a vymaňme se z okovů nenasytnosti.  

Úvodem

Mijamotovo učení přesáhlo jeho samotného. Svou školou, přístupem k životu, uměním či filosofií ovlivnil ne jednoho člověka. Jeho učení bylo předáváno z generaci na generaci skrz jeho studenty a jejich studenty. Díky této hierarchii a důkladnému předávání znalostí z mistra na mistra vzniklo spoustu textů a prací od samotných žáků. Tyto spisy nemají podpis autora avšak v žádném případě to neshazuje jejich kvalitu či hloubku. Jedním z takových textů který si zde rozebereme se nazývá ,,Přístup ke Cvičení”. 

O cvičení

Jestli že chceme mluvit o přístupu ke cvičení tak co tím doopravdy myslíme? Ve významu tohoto textu chápeme cvičení jako nějaký pokyn praktikování ,,něčeho” co se chceme naučit, zlepšit či dosáhnout mistrovské úrovně. Původně byly tyto rady či pravidla (jak chcete) určeny jak postupovat při tréninku s mečem a co dělat s případnou stagnací. Přeci jenom zde mluvíme o spisech žáků Mijamota jenž byl nejlepším šermířem své doby a taky zakladatelem školy dvou mečů. I přes svůj původ však text skrývá svou barvivou a půvabnou moudrost kterou lze použít v kterýchkoliv jiných činností. Máme zde čtyři rady, které se mohou pro někoho zdát čiré a zřetelné jak lesní potok avšak pro někoho můžou vytvářet pocity nepochopení. Dejme tomu, že se osobně řadím do druhé skupiny. Rád totiž chápu věci mým vlastním pohledem, avšak ne v rozporu s původní myšlenkou. Rozeberme si tedy tyto ,,Přístupy ke cvičení” společně jak by jsme je mohli chápat. 

O Přístupu ke cvičení (Číslovaný řádek značí původní text, kurzíva značí mou vlastní reprodukci a pochopení myšlenky)

1. Když narazíš na nějakou pochybnost při svém výcviku, uvědom si ji a pracuj na ní. Po té, co nalezneš řešení, přijde hluboké porozumění. I když postrádáš znalosti a jsi nemotorný, budoucnost je otevřená dokořán.

Nebuďme příliš prchliví v momentech které se zdají nejasné či obtížné. Při jakékoliv činnosti ve které se snažíme zlepšovat vždy narazíme na něco s čím si v daný okamžik nelze poradit. Zachovejme klid, nevzdávejme náš zápal i třebas odložme to na zítřejší den. Pokud přesto naše vědomí upadá v beznaději je třeba se držet trpělivosti a disciplíně. To jediné nám přinese úspěch a porozumění. 

1. Když se učíš, aniž bys věci sám zkoumal, kdo tě bude skutečně dál učit?

Nejsme daleko od pravdy, že sami sobě jsme nejlepšími učiteli. Kdo lépe nás zná než my sami? V životě můžeme lhát kde komu, ale lze lhát sami sobě a přesvědčovat se o opaku jenž víme, že to tak není? Jestliže se věnujeme nějakému učení tak nezůstávejme jen u toho. Podrobujme činnost neustálým zkouškám jak vnitřním tak vnějším. Jen tehdy zjistíme, že se stáváme učitelem i žákem zároveň a naše vnitřní upřímnost je opravdová.

1. Ten, kdo je příliš skeptický, bude žít v nejistotě a nikdy nepřekoná rámec své stupidity. Pochybnosti jsou nemocí cesty. Je třeba rozjímat nad tímto starobylým rčením. ,,Malé porozumění se rodí z malé nejistoty a velké porozumění se rodí z velké nejistoty.”

Pochyby a nedůvěra vedou jen k negativismu a neúspěchu. Nenechme se zbytečně vést z cesty kvůli zpochybňováním něčeho o čemž jsme skeptičtí. Není vždy potřeba vytvářet neobjevené prostředky k učení, otevřeme se raději novým stávajícím i starým způsobům které fungují. 

1. Ten kdo je nešikovný, i ten, kdo je bystrý, najdou svou cestu díky opravdovosti a nahromadění úsilí. 

Pro každého z nás je v cestě učení místo, ať jsme od přírody zdatní či nemotorní. Jedno nás totiž spojuje, ten který se vzdá nikdy nezvítězí, a ten který se nikdy nevzdá je vždy vítězem. Není žádným tajemstvím, že za dlouhodobým úspěchem tkví trpělivost a obětavost. Nezlobme se tedy pokud nám něco nejde, ale radujme se, že můžeme být každý den o kousek lepší. 

Dokkódó pravidla osamělé cesty, či cesta strategie je souhrn několika pravidel sepsána proslulým válečníkem Mijamotem Musašim, který žil v 17. století v Japonsku. Dovolil jsem si vytvořit svou vlastní reprodukci přičemž byla snaha o udržení původní myšlenky.

Pravidlo č.1

Neprotivit se řádu lidského společenství, předávanému z generace na generaci.

(Jo Jo no miči o somuku koto naši)

Žít v souladu svého i cizího bytí v úplné rovnováze vnitřního klidu. Nebýt závislí a svobodně nepřemýšlející na úkor společnosti dané či předchozí doby přesto být součástí přítomné reality lidské podstaty.

Myšlenka: Chci žít v souladu a zároveň respektovat okolní život, nebýt sebestředný vůči lidskému bytí a jeho rozhodnutí. Sám jsem člověk a díky tomu jsem součástí reality všech lidí. Avšak plně usazuji o úplnou svobodu vytvořených na pokoře a úctě k ostatním.

Pravidlo č.2

Nevyhledávat pro sebe potěšení. (mi-ni tanošimi o takumazu)

Askeze určitého druhu potěšení dokáže vyvolat naší pravou podstatu existence a zcela pochopit a prožít vnitřní prázdnotu. Díky ní dokážeme prozkoumat naše opravdové já a jakékoliv okamžité či budoucí rozhodnutí bude vždy v souladu cesty a dosažení plného vědomí.

Pravidlo č.3

Zůstat nestranný uprostřed mnohosti jevů. (jorozu ni eko no kokoro naši)

Být tichým pozorovatelem v černo bílém světě. Nedosahovat o nadvládu jedné či druhé strany. Zůstat však bystrý a plně přítomný v souladu událostí jenž jsem či nejsem součástí. V jistém smyslu by se dalo mluvit o bezcitnosti, přičemž opak je pravdou. Všem stranám dávám najevo své pocity díky aktu nestrannosti a tužbě o rovnováhu v jevišti nekonečného dění a rozdílů.

Pravidlo č.4

O sobě uvažovat s nadhledem, o světě rozjímat do hloubky. (mi o asaku omoí, jo o fakaku omoú).

Nepřeceňovat a upřednostňovat mou vlastní existenci v toku času a věčnosti celého světa. Země a život na ní je nekončící příběh událostí, které by nikdy neměli stát v cestě mé sebestřednosti či aroganci. Sám sebe tedy stavím do opozice dění avšak mé myšlenky nezatracuji. 

Pravidlo č.5

Po celý život nepodléhat žádostivosti. (iššó no aida yokušin omowazu)

Naše životy jsou krátké oproti nesmrtelnosti světa, proto je velmi důležité nepadnout do sváru okovů třech základních druhů lidské žádostivosti. Být vnímán pozitivně ostatními, egoistickou touhou po materiálním bohatstvím a přáním překonat ostatní, zvítězit nad nimi. Nepodléhat těmito principy lidských tužeb a honby za dokonalostí nás vystavuje stavu neovládanosti a svobody. 

Pravidlo č.6

Nelitovat toho, co bylo učiněno. (waga koto ni oite kókai o sezu)

V našem světě čas putuje pouze dopředu. Sebemenší aktuální myšlenka nebo čin, je okamžitou minulostí. Protivit se toku času o rozvahách co bylo, či mohlo být jde proti samotné existenci. Rozmýšlejme o našich činech minulých pouze ve významu poučení býti lepší pro naše budoucí já a nezatracujme se v ideách, které nás stáhnou do temných katakomb našeho vědomí. 

Pravidlo č.7

Nikdy nezávidět druhým – ani v dobrém, ani ve zlém. (zen-aku ni ta o netamu kokoro naši).

Závist je jako uštknutí hadem přímo do srdce. Náš cit se změní v jed a svým jednáním ho rozséváme po okolí. Přijímáme tím nevděčnou povahu a toužíme jen po tom co nám v životě chybí.  Naše bytí je natolik cenné a krátké, že vlastnost jako je závist by do naší existence neměla patřit. 

Pravidlo č.8

Nikdy nepodléhat smutku z odloučení. (izure no miči nimo wakare o kanašimazu). 

Nepodléhejme pomíjivosti neměnného. Bytosti se rodí a umírají, časy se mění, věci mizejí a zase vznikají. Udržme si silného ducha v dobách smutku a úzkosti díky udržitelnosti vlastního vědomí věčnosti přítomného okamžiku. Být teď. 

Pravdilo č.9

Nemít zlost a nestěžovat si na sebe ani na ostatní. (Dži ta tomoni urami kakocu kokoro naši).

Stěžování dokáže roztříštit naší naspořenou energii a nasměrovat mysl do labyrintů úzkosti. Naše vlastní realita může být jakákoliv, nevnucujme a nevstřebávejme cizí vjemy, které dokáží naši přítomnost otrávit a zaměřit vnitřní sílu směrem k negativním pocitům.

Myšlenka č. 2 

Buďme si jisti tím kým jsme. Jen přesvědčení o nás samotných, že každé mé rozhodnutí, myšlenka, či okolní vjem mě nedokáže stáhnout do propasti. Vlastností jako je nestěžovat si nás nasměruje k tomu, že naspořená energie nepřijde vniveč. Investice tohoto významu se stává součástí zdokonalování našeho přítomného okamžiku.

Pravidlo č.10

Nenechat se vést citem lásky. (renbo no miči omoi joru kokoro naši).

Naše pocity pro nás znamenají chtíče a chtíč může vytvořit nadšení které vykvete i v lásku. Avšak tento chtíč jenž se proměnil v lásku může pramenit ze sobecké touhy. V tento moment se pro nás láska stává rušivým elementem, který nás může vyvézt z cesty. Místo toho aby jsme se raději vyhnuli slastnému opiátu, tak pro nás nakonec věci nemuseli být tak škodlivé. Naopak je nutné toto pravidlo chápat ve správném slova smyslu. Protože to poslední co nás na naší cestě udrží je láska, které nepramení ze sobectví. 

Pravidlo č.11

Neupřednostňovat nic před čímkoliv jiným. (mono goto ni sukikonomu)

Veškerá dualita v našem světě a její původ má vždy prvopočátek ve vlastní mysli. Díky vnitřnímu klidu a schopnostem číst v našem nitru dokážeme vytvářet neutrální pohled, přeci jen zlo a dobro jsou do značné míry relativními pojmy. Co je dnes dobré, může být zítra špatné a naopak.

Pravidlo č. 12

Nemít žádné zvláštní požadavky na svůj příbytek. (šitaku no oite nozomu kokoro naši).

Důležitost uvědomění cesty je, že únikem před problémy světa, či sebou samým není řešením. Naše představa býti v místech vzdálených našeho konkrétního pobytu vzniká jen z důvodu, že tam jednoduše nejsme. Tento cyklus se může stát nešťastně nekonečnou smyčkou událostí až do posledního dne naší smrti. 

Pravidlo č. 13

Nevyhledávat chuť dobrého jídla. (mi hitocu ni bišoku o konomazu).

Poznámka: Zde je poněkud náročnější výklad. Je třeba si uvědomit, že za prvé tyto pravidla byla psána v 16. století v místě ne úplného blahobytu pro všechny, za druhé v místě kde jste každý den čelili smrti stejně tak jako přívalovému dešti a za třetí v té samé době “dobré” jídlo mělo úplně jiný význam. Pravidlo je tedy důležité převézt v mé vlastní parafrázi na konkrétní datum i místo. Proto si dovoluji změnit samotnou myšlenku pravidla. Použiji slovo zkažené v metafoře nekvalitního/nezdravého.

Nevyhledávat chuť zkaženého jídla.

Pokud je naším cílem a podstatou bytí našeho úsilí dotknout se nejhlubšího jádra věci. Bylo by tedy bláhové se nechat oslabit tak důležitým fundamentem jako je strava. Čelit nepřízním každodenního života se dá mnohem lépe s plným žaludkem dobrého jídla.

Pravidlo č. 14

Nevlastnit starodávné předměty, určené k opatrování pro budoucnost. (suezue širomono naru furuki dógu šodši sezu).

Vlastnost člověka něco mít může být mocnou zbraní, avšak je možné věc vlastnit, ale rovněž být vlastněn věcí. Je třeba být na pozoru ve vlastnictví různých předmětů a neupřednostňovat ty zbytečně vzácné před opravdu životně důležitými. Vyvarujme se ovlivnění hodnotami, které by nás mohli svézt na rozcestí propasti jen kvůli neužitečným předmětům. 

Pravidlo č. 15

Nejednat podle obecně rozšířené víry. (wagami ni itari monoimi suru koto naši).

Narodíme se do doby ve které existují nejrůznější druhy ideálů či pověr. Nenechme se zlákat do pravd, které jsme si sami neprověřili a nelpěme tolik na všeobecném přesvědčení. Pokud dovolíme naší mysli si nechat diktovat, odcizíme se sami sobě a nebudeme schopni vyplnit náš plný potenciál. 

Pravidlo č. 16

Nevyhledávat jiné zbraně, ať již pro sbírání, nebo pro používání, krom těch, které jsou užitečné. 

Poznámka: Zde se objevuje další pravidlo, které nelze úplně reprodukovat v podstatu naší věci jako je opět místo a čas.

Přesto lze popsat ponaučení, která částečně udrží její Minamoto se nesnažil být žádným všeumělem, přeci jen ale díky odhodlání a disciplíně stát se mistrem meče se stal v ostatních oborech mnohem více než pouhým začátečníkem. Rozvíjejme naše dovednosti v současné praxi než přestoupíme k další. Pokud dosáhneme mistrovské úrovně, přesuňme se dále ať už ze zvědavosti či obohacením našeho charakteru. Je snažší naučit se jeden úder a udělat ho 1000x, než zkoušet 1000 úderů najednou. 

Pravidlo č. 17

Nevyhýbat se smrti na cestě. (miči ni oitewa ši o itowazu omou)

Poznámka: O smrti bylo vyřčeno už tolik, že má další reprodukce může být až zbytečnou. Proto z dovolením použiji dva citáty od stoického filosofa Epiktéta z Hierapolé.

“Smrt není strašná, strašnou ji dělají jen strašné představy.”

“Den co den na mysli smrt, vyhnanství a vůbec všechno, co se zdá hrozné, ale nejvíce ze všeho smrt! A nikdy nebudeš ani na nic nízkého pomýšlet, ani po ničem příliš toužit.”

Pravidlo č. 18

Nesnažit se zaopatřit majetkem ani pozemky pro stáří. (rogó ni zaihó močijuru šorjó ni kokoro naši).

Trávit celé dny myšlenkami jak zbohatnout a zajistit se může být pomíjivé v životě jehož nedílná součást je i smrt. Myšlenky o zaopatření našeho já majetky a bohatstvím ohrožujeme náš současný život a neustále se vkládáme do světa budoucnosti kde naopak náš budoucí život bude ohrožen přebýváním v minulosti. Žít život v souladu s cestou znamená žít v přítomnosti. 

Pravidlo č. 19

Mít úctu k bohům bez spoléhání se na jejich pomoc. (Busšin wa tótoši, busšin o tanomazu)

Pokud v životě uznáváme ctnosti jako jsou pokora a disciplína, dostalo se nám požehnání jako je být si jist sám sebou, díky tomu netřeba vyhledávat vzdálenou pomoc. Vždy je však dobré uznat, že existují vyšší síly nad nimiž nemáme úplnou kontrolu. Respektujme tedy vnější energie ale nedoufejme ve vykoupení. 

Pravidlo č. 20

Je možné zříci ze svého těla, je však třeba zachovat si čest. (mi o suetetemo mjóri wa sutezu)

Poznámka: Opět se můžeme nacházet v rozcestníku nepochopení. Tohle pravidlo si lze přirovnat například k osobě prostitutky, které odevzdá své tělo ale i přesto si zachová duševní respekt. Pravou podstatou této myšlenky je souvislost se seppukou. Pro Japonské válečníky byla smrt mečem ať už cizím či vlastním dobrou smrtí. Můžeme ale zde rozvést i jinou pointu schovanou ve významu tohoto pravidla. 

Pro válečníky feudálního Japonska byly ctnosti jako respekt, disciplína a sebeúcta vším za které stálo zemřít. Byla to čest. Neměli by jsme tedy zatahovat naše povrchní egocentrické zájmy a hodnoty do  cesty strategie. Výsledek takové ctnostné autentičnosti vytváří svět o kterém víme, že je pravdivý. 

Pravidlo č. 21

Nikdy nesejít z cesty.

Bytostí v tomto světě je nespočet, každý má svou vlastní realitu a každý má svou vlastní cestu. Bylo by ubohé a egoistické vést všechny jedním směrem. Každý z nás řídí své kormidlo, které naviguje vnitřní kompas. Setrvat na této cestě znamená toužit o něco vznešeného, vyššího, mocnějšího než jsme my sami ale stále v přítomné rovnováze a duševní seberealizaci. Vytrvejme tedy, nepoddejme se nižším tužbám a hledejme balanc dualitách jenž jsme vystaveni, to je totiž cesta válečníka.

Závěr

Dokkódó (osamělá cesta) není klasický souhrn pravidel pro běžného čtenáře kde si nemůžeme býti jisti ani samotným překladem. Je nutno pochopit, že text byl psán v 17. století ve feudálním Japonsku. Císařství v té době používalo jiné znaky než se používají dnes a význam pravidel může být skrytý, zároveň bylo dokkódó věnováno konkrétní skupině či osobám. Mijamoto byl člověkem, který žil ve světě, jenž je nám dnes tak cizí a nepředstavitelný. Čelit smrti bylo tak všední jako placené reklamy na sociálních sítí. Pravidla nebyla určeny pro běžnou populaci 400 let do budoucnosti, proto je zcela nemístné kritizovat jeho dílo dnešníma očima. I přes dobu, místo a čas, se pravidla dochovala a střízlivým pohledem potvrdit, že některé pravidla se dají jednoduše převést do dnešního světa 21. století. Původ dokkódó zdůrazňuje možná až přílišný asketismus, který autor zaujímá v jeho cestě. Mým cílem bylo zanechat původní myšlenku cesty strategie a popsat ji svými vlastními slovy. V každém pravidlu i přes svůj asketický původ jsem se s dovolením snažil vložit stoickou rovnováhu. Jako celek může teď osamělá cesta působit více přívětivě pro běžného čtenáře 21. století.