O dietách a jídle celkově

Úvodem

Původně jsem měl v plánu psát o fascinací lidského atletismu a její spojení s kulturou včetně důležitosti asymetrií a naší nesportovní adaptací (srandovní téma, nemyslíte?). Vlastně jsem i začal, ale neměl jsem chuť v tom pokračovat jelikož jsem si nebyl úplně jistý na několika frontách. Nemám rád když něco ne úplně chápu a snažím to ze sebe dostat na sílu, je to spíš tak, že píši o něčem co mi funguje, má to výsledky, a alespoň trochu to dává smysl. Několik minut jsem dumal u původního textu jak pokračovat přičemž jsem přikusoval kousek mléčné čokolády z fantastického obchodu jménem ,,Bez Obalu” a říkám si: Sakra, však tohle sis nějakou chvilku studoval a už to budou 2 roky kdy jsi kompletně přehodnotil své stravovací návyky, napiš něco o tom!

Hesla jako: dieta, detoxikace, jak se stravovat atd. Jsou vždy obrovským lákadlem pro velké množství populace. Ať už jsou to ti, kteří se chtějí zastávat své dokonalé diety, či někoho kdo je úplně ztracený nebo jen někdo kdo chce zlepšit svůj zdravotní stav. Oblast stravování je dokonce tak šílená, že se jedná o jediný vědecký obor na světě kde je tolik neshod než v jakémkoliv jiném oboru. A přesto, že jsme na tzv. Vrcholu vývoje a inteligence tak si sami položme otázku jestli je normální, že po pěti milionech let evoluce člověka nevíme co máme jíst a hádáme se mezi sebou jestli je lepší tamto nebo tohle? Na tyhle bláznivé otázky a myšlenky se vám pokusím odpovědět během následujících řádků. Pojďme na to!

Důležitost adaptace

Dejme tomu, že jste někdo kdo se rozhodl ode dneška úplně změnit své stravovací návyky a jdete sebevědomě do toho. Co uděláte jako první? Pravděpodobně otevřete internet napíšete do vyhledávače něco jako ,,zdravá strava” vyskočí vám několik variant diet od nízko sacharidových po vysoko sacharidové, paleo varianty, carnivore, veganské, středomořské a kdo ví co ještě. Po desítek minutách jste z toho tak zmateni a unaveni, že se rozhodnete pro nějakou firmu s krabičkovou dietou, po čtrnácti dnech ládování těmi blafy se na to vykašlete, a den poté opět sedíte s kolegy z práce v podniku za rohem na nějakém tom ,,meníčku” a cyklus se opakuje.

Co tedy dělat? Jak přistupovat k jídlu, jak ho tedy chápat? Je několik možností a společně na to půjdeme zase od lesa, tedy historicky a evolučně. Jak už víme, tak člověk se do dnešní podoby vyvíjel po dobu pěti milionů let. Za tu dobu se formovalo naše zažívání, postupy hledání potravy až po její zpracování. Pět milionů let je dlouhá doba, tím jasně tato časová osa dává najevo jak různé adaptivní změny trvají třeba i tisíce let, ať už se jedná o samotnou konstrukci lidského těla, činnosti nebo toho čím se stravujeme. Jakákoli změna v naší anatomii, která podpoří další vývoj v náš prospěch, se s největší pravděpodobností přenese do další generace a dojde k její pozitivní selekci. Abych to vysvětlil zjednodušeně představte si dvě skupiny lidí. Skupina A a Skupina B. Skupina A se živí potravinou A a Skupina B se živí potravinou B. Skupina A prosperuje, rozmnožuje se, nedochází k nemocem. Skupina B se rozmnožuje ale každá generace je slabší a slabší, postupně vymírá a rychleji degeneruje. Logicky nastává moment přirozené selekce a to ze skupiny A kde další generace se živí stále potravinou A.

Jedná se o velmi zjednodušené vysvětlení, ale to jen aby jsme byli na stejné lodi. Tím chci říct, že některé genetické změny se v naší populaci dokáží šířit poměrně rychle a přirozeným směrem favorizovat efektivnější nebo pozitivnější vlivy (o efektivitě a úspoře energie jsme si psali v minulém článku). Například ještě před 100 000 lety jsme rozhodně měli větší množství svalové hmoty za to menší mozky, ale během krátké doby se objem energie investovaný do mozku a svalů stal mnohem vyváženější a efektivnější. Důvodem by měla být pravděpodobně bílkovina dystrofin a její zpracování ohněm díky kterému opět nastává efektivita na základě příjmu potravin.

Co se týče další části stravovací adaptace tak je důležité zmínit počátky zemědělství. Agrikultura byla klíčovým vývojem k vzestupu sedentarismu což znamená přechod životního stylu z nomádské společnosti (lovci a sběrači) k praxi komunity lidí žít po delší dobu na jednom místě. Díky farmaření a domestikování různého druhu dobytka se vytvořil přebytek potravin což umožnilo lidem žít ve městech. Počátky agrikultury začali přibližně asi před 11 500 lety, co se týče sběru divokého obilí tak  začalo nejméně před 105 000 lety. Zemědělství je rozsáhle téma, které zde nechci dopodrobna rozepisovat. Přikládám ho zde jen z důvodů časových horizontů díky její adaptaci na náš vývoj a lidského zdraví.

Jak už dnes víme, tak agrikultura byla pro náš vývoj velmi zásadní. Však se podívejte kolem sebe, nemusíme denně nachodit desítky kilometrů kvůli obstarání potravy. Zemědělství nám také zajistilo pocit bezpečí, stability a pohodlí. Na druhou stranu s vývojem agrikultury přišlo také mnoho civilizačních nemocí, které dříve neexistovali. Lidé začali žít v blízkosti zvířat, neustále obdělávání půdy dokola vyčerpává půdní minerály a moderní přístup pesticidů a postřiků nevypadá taky zatím jako moudré řešení. Mým cílem zde není podrobné vypisování problémů zemědělství, ale jen poukázaní a uvědomění, že něco jako pěstování se zde děje pouhých 10 000 let. Myšlenka totiž míří na to, že by jsme neměli myslet na to co se děje teď, ale co se stalo, co nám to během té doby udělalo ,a co se nám může stát během dalších 10 000 let.

Pokud patříte mezi mé pravidelné čtenáře (vy všichni čtyři), tak jste si nemohli nevšimnout mé neustále tendenci přirovnání k historii člověka. Díky časovým osám se v každém z vás snažím vyvolat pocit v naší nicotnosti v koloběhu nekonečna. Píšeme si tu o desítkách, stovkách tisíců let v porovnání s našimi životy, které by podle statistiky měli mít přibližně 70 let. A další věcí na kterou je extrémně důležité poukázat je samotná adaptace.

Přijde mi, že moderní věda na ní tak nějak zapomíná. Neustále jsem svědkem různých studií diet, které trvají pár let, možná desítek a ještě jsou vedeny klinicky (totálně nepřesně). Ze začátku jsem připomínal, že zde nechci popisovat různé druhy diet a proč by právě tahle měla být pro vás ta pravá. Proč ale někomu diety, které vůbec nedávají smysl ale fungují? Odpověď je jednoduchá. Lidé které se pevně oddají nějaké dietě a řekněme tomu i na delší dobu což v dnešní společnosti může znamenat 3 až 6 měsíců (gratuluji a tleskám vaší disciplíně). Tak většinou tyto lidé holdovali junk foodu po většinu svého života. Nastává tedy moment eliminace. Vyřadí veškerý odpad a nahradí ho co nejkvalitnější potravinou (ať už je dieta jakákoliv). Nastává tedy jednoduchá situace – junk food zmizí, tělo dostává kvalitní a čerstvé potraviny, tělo se cítí mnohem lépe, ale na jak dlouho? Třeba je vaše dieta taková která postrádá důležité makro a mikro nutrienty, které právě udělali člověka člověkem a nastává ,,jojo” efekt, začnete se cítit mizerně a vyměníte to zase za novou revoluční dietu, která třeba má ty správné nutrienty, ale je správné to stejné jíst neustále dokola? Odpověď je ano i ne.

,,Možná můj článek ve vás vytváří otázky na které chcete odpovědi, a možná je i já sám zbytečně vytvářím, za to se omlouvám, ale o tomto tématu by se dalo psát hodiny a ještě by to vyšlo na knihu. Nejsem odborníkem, a ke konci článku vás odkážu na výbornou literaturu, která vás správně obohatí. Já jsem tu jen takovým pěšákem, který se vás snaží navést tou nejjednodušší cestou. To jak v ní budete pokračovat je pouze na vás.”

Sensus communis aneb Selský rozum

Dostáváme se k finálnímu verdiktu a samotnému přístupu ke stravě. Předpokládám, že všichni mí čtenáři (všichni čtyři) pochází z České republiky a žijí v České republice a pokud zde nežijí a přesto tento článek čtou tak kontext pochopí. Úplně první věcí nad kterou by jste se měli zamyslet ohledně vašeho budoucího stravování je privilegium se kterým můžeme nakládat, a to je místo kde žijeme. Pokud jste na území stejného státu jako já, tak víte moc dobře, že zde netrpíme hladomorem. Je důležité si uvědomit, že spousta zemí i přes “dokonalý” systém zemědělství neustále trpí hladomorem. Máme obrovské štěstí a privilegium, že můžeme jíst co chceme, kdy chceme, a jak chceme. Některé lidé si tohle jednoduše dovolit nemůžou a díky tomu se dostáváme k té podstatně nejdůležitější myšlence což je přežití. Všichni chceme jenom přežít, další otázka zní ale za jakou cenu?

Vaším prvním motivem by tedy mělo být slovo děkuji, že se nacházím tam kde se nacházím a druhým jak s tím tedy naložím. Než se zaměřovat na nutriční hodnoty (ano je to podstatné), ale ve finále je spíš důležitější použít selský rozum, díky tomu totiž budete dostávat ty nejkvalitnější potraviny aniž by jste znali jejich nutriční vlastnosti (vitamíny, minerály tad.) Pokusím se myšlenku formulovat co nejjednodušeji aby jste všichni pochopili směr jak nad jídlem uvažovat.

Jelikož jsme obyvatelé České republiky tak by nás mělo napadnout, že žijeme v oblasti střední Evropy bez přístupu k moři se čtyřmi ročními období, a jako bonus zde máme nějakou historii, která utvářela stravovací adaptaci našeho národa. Taky by jsme měli vědět, že biologicky patříme mezi všežravce a dalších 10 000 let se to jen tak pravděpodobně nezmění. Víme, že cyklus čtyř ročních období na nás nějak působí. V létě je nám teplo, naše těla se zahřívají a máme tendenci se spíše ochlazovat, naopak v zimě je nám “překvapivě” zima a naše těla se chtějí spíše ohřát s čím můžou souviset potraviny které nás zahřejí nebo naopak osvěží. Víme, že na jaře něco zasadíme a v létě nám z toho něco vyroste a s tím se pojí také to, že něco roste i na podzim a mezi tím se nacházejí také potraviny, které jsem schopen zavařit díky čemuž nastává jejich fermentace (zvyšování nutričních hodnot, vitamínů minerálů atd.), které mi poslouží jako efektivní posílení imunity například v zimě, tím se vysvětluje i to, že v zimě nic neroste. Víme také, že v naší zemi roste tráva, a ta tráva je zelená, což zvyšuje možnost výskytu důležitých vitamínů právě u zvířat, které se po nich pasou logicky než u těch, které jsou vykrmovány v uzavřených prostorech a nepřirozenou stravou. Víme také, že sta tisíce let jsme se stravovali striktně na divoko opakuji jako všežravci a pouhých 10 000 let farmaříme, což samozřejmě nemusí být vždy úplně na škodu. Díky tomu jsme schopni sehnat lokální potraviny, které naše farmy nabízí. Víme také, že veškeré rafinované, uměle vytvořené, chemické a zpracované potraviny tu jsou s námi ani ne 100 let a také víme, že stihli napáchat obrovské škody na milionech lidí po celém světě.

Doufám, že jste se aspoň částečně napojili na to kam mířím a jak by jste váš selský rozum měli použít či ho případně obohacovat. Rád bych vám ale ještě k závěru připomněl pár extrémů, které taky můžou fungovat, ale také nemusí. V dnešní době se poměrně často vyskytuje ,,staro – moderní” styl stravování Carnivore, který se čistě zaměřuje na masožravou stravu a dokáže být velmi nápomocný s různými zdravotními problémy. Kmen Hadza, který se nachází v Africe se stále živí tradičním stylem života lovců a sběračů, pravděpodobně se jedná o nejstarší kmen původních lidí. Jejich strava je z 90% masa, jako další jim slouží med, sezónní ovoce a kořeny stromů baboon. Stáří kmenu Hadza se datuje něco mezi 4000 až 5000 let. Členové kmenu nedisponují civilizačními nemoci, dožívají se průměrného věku 60 až 70 let a jejich nejčastější příčinou smrti je pád ze stromu. Pravděpodobně si teď říkáte, sakra takto budu jíst jako oni! Jenže vy nejste členem kmene Hadza, ale jste čech co se narodil ve střední evropě. Dalším příkladem extrému jsou například Eskymáci. Jejich příjem je z 90% masitá strava a převážně tuky. Těžko si Eskymáci budou holdovat avokády když žijí v neustále mrazivém podnebí. Situace je stejná, Eskymáci netrpí žádnými civilizačními chorobami jako my a dožívají se poměrně stejného věku jako kmen Hadza. Co se týče další extrémní diety jako je veganství se před lety určitý druh hominida jménem Australopiték a jeho kmenoví druzi rozhodli jíst pouze rostlinou stravu, během několika tisíce let však vyhynuli.

Pokud jste zastáncem nějaké extrémní diety z jakýchkoliv důvodů tak je to naprosto v pořádku, je to vaše věc a váš život, ale pokud si myslíte, že vy se během několika měsíců nebo pár roků cítíte lépe a bude se kvůli tomu cítit lépe dalších 10 miliard obyvatel a zachrání nás to před vyhynutím tak na takové myšlenky nehledejte ani odpovědi. Když budeme mluvit o kmenech, kteří se drží ještě tradičního stravování tak to nemusí hned nutně znamenat, že budeme striktně kopírovat jejich návyky. Ale hledejme v tom spíše nějaké ponaučení, obohacení a moudrost kterou jsme schopni přenést do naších moderních životů 21. Století.

,,Pokud bychom chtěli vidět nějaké reálné výsledky u příkladu vědecké studie tak by jsme potřebovali skupinu lidí o počtu jednoho milionu. Tu by jsme nechali na pustém ostrově a započali studii od teď tak po dobu dalších 10 000 let a pak následně vyhodnotily výsledek, přičemž by jsme museli brát v potaz jejich životní styl, pohybové prostředí a podnebí.”

Závěrem

Odpověď je jasná a jednoduchá. Hledejte balanc, přiměřenost. Nehledejte zdravou stravu, hledejte efektivní, účinou a reálnou. Snažte se stravovat lokálně a sezónně. Hledejte potraviny v co nejvyšší kvalitě. Vyhýbejte se rafinovaným, zpracovaným necelistvým potravinám. Jezte do polo syta a nepřidávejte si. Opět ale nevyhledávejte extrém, zmínil jsem, že se nacházíme v místě kde můžeme mít jakoukoliv potravinu se zbytku světa, tak si ji dopřejte. Používejte selský rozum, pamatujte, že člověk tu po sta tisíce let neměl žádné chytré hodinky, které mu počítali kalorie nebo doktory a vědce kteří přicházeli neustále s novými trendy či uměle vytvořenými potravinami. Máme tu jednu furt stejnou věc která nám zůstala a to jsou naše těla. Všechny odpovědi naleznete totiž sami u sebe. Nikdo vám neporadí tak dobře jako vy sám, ale pokud chcete aby ty odpovědi byli aspoň trochu správné tak je potřeba navrátit váš organismus přesně k tomu k čemu byl programován po tisíce let naší evoluce.

Nezapomínejme taky na to, že člověk je jako houba, jsme extrémně adaptivní druh a nedokážeme si představit jaké pekla jsme tu museli zažít a vydržet v různých podmínkách, a přesto jsme stále tady. Však se stačí podívat na ulici, běžně potkáte lidi bez domova, které desítky let přežívají na heroinu a zkaženém jídle a stále tu jsou s námi, ale v jakém stavu a za jakou cenu?

Na úplný závěr jsem vám slíbil nějakou četbu do ruky. Nebudu vám to zbytečně komplikovat a doporučím vám jednu jedinou knihu po které už nikdy nebudete klást žádné otázky a sebevědomě budete školit i samotné doktory. Kniha se jmenuje Dr. Weston Price – Výživa a fyzická degenerace. Ta kniha je čisté zlato a neexistuje lepší kniha o stravě než tato. Přeji hezké čtení a doufám, že se vám tento článek líbil nebo vás aspoň trochu pobouřil.

Zdroje: (Dr. Weston Price – Výživa a fyzická degenerace, Carnivore Diet, The Vegetarian Myth, Skryté nebezpečí zdravých potravin)