O původních vzorcích a pohybu bez bolesti

Každý člověk je jedinečný, a to v mnoha ohledech včetně otisků prstů nebo DNA. Přesto pokud budeme mluvit o fyzické stránce zahrnující pohybovou samoregeneraci či zpomalující degeneraci, tak platí pro všechny stejná pravidla. A to je dobrá zpráva! Samozřejmě by bylo hloupé a ješitné o člověku nepřemýšlet holisticky (celistvě). Je zde až mnoho proměnných, které nejsme schopni zachytit ani z analyzovat, a já nechci tímto článkem probírat komplexitu problémů lidského organismu. Na to bychom potřebovali pravděpodobně knihu o deseti tisíce stránek, stovky odborníků a ještě by jsme tomu nepřišli na kloub. Navíc na to nemám ani kapacitu.

Tak jako jsme se v předchozím článku zabývali problematikou bolesti způsobenou strečinkem či neřešitelností nápravy těla skrz pasivní protahování, tak se jednalo pouze o jeden pohled na soubornost fyzična homo sapiens. Asi tušíte správně, že nadpis vás nezradil a opět zůstáváme u tělesných znaků (vzorců) a ne jen tak ledajakých. Ony ty “speciální” vzorce jsou totiž tak obyčejné a přirozené, že mě samotnému dělalo problém uvěřit něčemu tak primitivnímu, co nám dokáže odstranit bolesti se kterými si ani moderní medicína neví rady. Ale dost šarlatánství už, a přejděme rovnou k věci.

Než se začneme zabývat samotnými vzorci je potřeba se trochu zaškatulkovat a usnadnit vám pochopit celou problematiku. Tím ,,zaškatulkováním” mám na mysli se naladit na moje dřívější vnímání celého tématu pohybového průmyslu, které nám to celé trochu usnadní.

Kdyby jste mi dříve položili otázku co si představuji pod dlouhodobým a zdravým pohybem tak vám pravděpodobně odpovím: ,,Asi by jsme měli cvičit a sportovat, ale když budeme sportovat hodně, tak se můžeme zranit, ale zranit se mohou i ti, kteří nesportují vůbec, prostě je začne něco bolet, ale proč? No, protože asi necvičí a proto by měli začít.” Přečtěte si tuhle sekvenci prosím vás ještě jednou a společně si zatlučme na čelo co je to za blábol. Bohužel vám nedokážu potvrdit jestli jsem si doopravdy něco takového myslel, ale pravděpodobně to byla nějaké podobná hloupost.

Začněme tím, že vymažeme ze své hlavy existenci nějakých sportů, fyzioterapeutů, masérů, trenérů, práce, povinné školní docházky a vůbec celé civilizace. Teď si vše rozdělme popořadě v číslech, protože ne nadarmo se říká, že čísla nelžou. Člověk tak jako ho známe v dnešní podobě má za sebou “pár” let evolučního vývoje. Datuje se, že rod Homo je starý přibližně 2,9 milionů let, v té době přichází první kamenné nástroje a s tím se pojí schopnost házení těchto objektů. Ještě 1 milion zpět se objevují druhy hominidů, kteří si osvojili habituální (navyklou) bipedii což znamená vzpřímený postoj a chůzi po dvou končetinách. Není důležité si dopodrobna rozebírat naši evoluční vývojovou křivku, avšak je důležité si uvědomit jaké základní pilíře pro nás měli tak podstatný vliv jenž nás utvořili do dnešní podoby. Těmi pilíři během pěti milionu let vývoje, kterými si budeme zabývat v tomto článku je vzpřímený postoj, chůze a hod.

,,Než se začnete ptát sami sebe jak může fungovat nějaké házení jako regenerační pomůcka když mě bolí rameno takovým způsobem, že ho sotva zvednu natož abych s ním házel, nebo mě po pár kilometrech chůze začnou bolet bedra, že nedokážu ani pokračovat v té “léčivé” chůzi. Toto jsou samozřejmě logicky kladené otázky, ale nepředbíhejme, a věřte mi, že vám ke konci tohoto článku bude vše jasné a vy se začnete ptát úplně jinak.”

Chodím abych přežil

Představte si, že se koukáte na dvě různá videa: v tom prvním tančí pár s úžasnou elegancí a nepřerušovaném tandemu, v tom druhém se pár pohybuje kostrbatě a mimo rytmus. Logicky vás bude lákat s největší pravděpodobností to první video. Je totiž zcela přirozené, že naše oči přitahuje efektivní a hladký pohyb. Tak je to podobné i s chůzí: klouby se volně pohybují ve svém daném rozsahu, svaly fungují synergicky, myofascie dostávájí potřebné informace ze somatické nervové soustavy, pánev s hrudním košem vytváří opoziční rotaci. Vše se děje najednou v dokonalém harmonickém vztahu, tak jako uvnitř našeho těla tak i ve vztahu ke gravitaci. Celé to funguje jako celek a my se snažíme dosáhnout svého cíle za pomocí efektivity a úspory energie. Právě tyto faktory byly také nedílnou součástí vzpřímené postůry a díky dlouhým končetinám jsme schopni překonávat delší vzdálenosti s menším počtem kroků.

Co se týče samotné změny vzpřímeného postoje dostála značný vývoj naše páteř. Díky redukci erektorů byly umístěny bederní obratle do méně stabilní pozice, která nám ale umožnila přirozený ohyb páteře v pohybu a další úspoře energie. Opět vidíme následek další efektivity našeho vývoje. Avšak u lovců a sběračů šlo o výhodnou adaptaci, protože se museli neustále pohybovat kvůli příjmu potravy a nežili dostatečně dlouho, tak se díky tomu neprojevovali degenerativní problémy páteře tak často, jak je tomu dnes.

Nachozené miliardy kilometrů našich předků a vzpřímený postoj utvořili konkrétní svalové uspořádání, efektivitu a úsporu energie, myofasciální propojení, konkrétní rotaci kloubů a kostí do podoby jakou máme dnes. Což nám vytváří celistvý obrázek toho jak by tělo mělo fungovat v pohybu nebo vypadat při stoji v nehybném stavu. Proč ale dochází k bolestem či problémům jenž nás omezují? Mohou za to svalové asymetrie a kloubní imbalance, které si buď vytváříme sami či naše pohybové prostředí. Přestože je dobré chodit a s chůzí se pojí mnoho zdravotních výhod, je třeba získanou efektivitu dát do kontextu s homo sapines 21. Století a jeho adaptací. Často se ve svém oboru setkávám s lidmi, kteří neustále hovoří o kalorických tabulkách, ale upřímně je to poslední co by je mělo zajímat, přesto si to trochu rozveďme.

Naše Evoluční výhoda efektivity se právě vytvořila na základě kalorií, protože kalorie se dříve získávali velmi obtížně a energii bylo potřeba přesměrovat pro výživu složitějšího mozku. Našich 25% každodenních zdrojů se přesouvá do mozku, tak se logicky snažíme zajistit potravu pro tento potřebný orgán. Tím jak se člověk vyvíjel a stával se více inteligentním tak naše tendence po úspoře energie vzrostla až do dnešní podoby. Aktuální strategií moderního člověka jak snížit tělesnou námahu tím je, že každý den nachodí s přestávkami pouhých 500 metrů (v porovnání s dnešními lovci a sběrači kmene Hadza je tato vzdálenost až směšná, průměrně nachodí lovci 20 až 25 kilometrů denně). Tato strategie však není dobrá, když často zastavujeme a znovu vyrážíme tak tělo vyžaduje mnohem vyšší úsilí než přerušovaná chůze v běžném tempu. Dochází ke ztrátě hybnosti a ochabnutí svalstva. V moment kdy se chystáte na delší procházku a mechanika pohybu už nefunguje správně, tělo se přizpůsobuje novým špatným vzorcům a svaly, které by měli fungovat, přestávají. Otěže přebírají jiné jež posouvají klouby na místa kam nepatří. Celé se to dá přirovnat jako efekt padajícího domina. Tělo se stává méně efektivním, hůře spoří energií a to se promítá i na energetickém výdaji. Myofasciální dráhy nepracují tak jak by měli, držení těla je nestabilní, bortí se a vás by v tento moment pravděpodobně neměl zajímat kalorický výdaj který má tak 0,1% význam.

Kdo dohodí dál ten vyhrává

Lidé jsou úžasnými vrhači. Dokážeme házet oběma rukama s neuvěřitelnou rychlostí a přesností. Když se podíváte na jakéhokoliv profesionálního hráče bassebalu tak dokážou hodit míčkem o rychlosti až 130 km/h a to několikrát za sebou během jedné hry. Oštěpaři zase dokážou hodit oštěpem 80 až 90 metrů daleko. Šimpanzi jsou z hlediska vrhacích výkonů našimi nejbližšími příbuzní, jsou velmi dobří atleti, dokážou zvednout obrovské množství váhy, umí běhat a lézt po stromech, ale samci dospělých šimpanzů dokážou házet pouze maximální rychlostí kolem 30 km/h což je na podobné úrovni 12ti letého chlapce. Proč jsou lidé tak dobří v házení je jedním z důvodu našeho evolučního vývoje. Díky lovu a házením předmětů se úplně změnil ramenní kloub včetně lopatky a přizpůsobil se tak opět zmiňované úspoře energie a efektivity. Mechanika házení funguje na bázi plastické elasticity o které jsme si psali v minulém článku. Právě kvůli hodu a pohybu ruky přes vertikální a horizontální roviny ovlivnily funkci a stavbu našich svalů.

Homo sapines vyhráli závod a nějakým způsobem dokázali najít efektivní rovnováhu mezi mozkem,  muskulaturou a koordinačních schopností. Evoluci a funkci lze sotva zjednodušit na několik tak málo faktorů jako jsou pohybové vzorce, protože pro naši schopnost chodit a zároveň přitom mluvit a házet bylo potřeba mnoho šťastných náhod a událostí. Přesto nám vzorce jako vzpřímený postoj, chůze a hod vytváří ucelený obrázek o mechanice těla a funkci jeho svalstva.

Prozření

Slíbil jsem vám, že na konci tohoto článku vám vše bude dávat smysl. Možná jsme se nechytili nebo aspoň na půli cesty. Jestliže vůbec, tak si dejte na jednu stranu miliony let neustálého pohybu skrz chůzi, házení a běh (utváření původních vzorců), díky kterým existuje určitá posloupnost svalových akcí jenž by se měli dít když tyto akce provádíme. A na druhou stranu člověka 21. Století buď s minimálním přirozeným pohybem a maximálním příjmem kalorií nebo je vystaven vzorcům kterého učí naprostý opak a ještě je neustále vystavován extrémnímu napětí (vrcholové sporty apod.). Tento problém za nás zatím žádný speciální přípravek ani stroj nevyřeší. Pokud je vaše tělo ve fázi, že mu ani samotná chůze nesvědčí a “neléčí” tak se s největší pravděpodobností jedná o svalovou asymetri či kloubní imbalanci a vaši funkci přebírají jiné otěže než by měli. Vaším primárním cílem v tento moment je přeprogramovat tělo do podoby jak ho evoluce utvořila. Jednoduše řečeno nacpat svaly a klouby tam kam patří a v tomhle držení pokračovat v původních pohybových vzorcích jako je například chůze a jako bonus si můžete čas od času zaházet k rozhýbaní vrchní části končetin.

Doporučuji si zbytečně nelámat hlavu nad tím jak se to stalo, že nás něco bolí, že má pánev funguje jinak než by měla, mé lopatky koukají směrem ven atd. Snažte se spíše zaměřit na to jak to napravit. Tělo není rozdělené na součástky tak jak ho dříve nakreslil mistr Leonardo DaVinci, ale funguje jako celek, jako celistvý systém. V moment kdy vyřešíte vaše asymetrie a imbalance, tak stačí udržovat tělo v této správné rovině skrz chůzi, protože pak logicky ta chůze bude fungovat samostatně správně. Mozek si zapamatuje správné vzorce a převádí je do všech ostatních různých pohybů. Můžete si dělat co chcete, skákat, házet, zvedat, jen je důležité pochopit, že každý opakující pohyb je opotřebující ať jste v jakékoliv formě. Naše tělo degeneruje každou vteřinu, jednou umřeme, to je prostě nevyhnutelné. Tím, že se ke svému tělu chováme zodpovědně a udržovatelně tak degeneraci alespoň zpomalíme.