Patrik Semerak

Úvodem

Nebudu se pravděpodobně mýlit v tom, že každý z vás v životě alespoň jednou či vícekrát zastrečoval. I kdyby jste nikdy neudělali pohyb navíc a vaše jediná aktivita je šťouchání do stolního fotbálku v místní putyce před kterým si vždy jako rituál ,,protáhnete” tělíčko. 

Napadlo vás někdy co to vůbec ten strečink je? Ruku na srdce, kolik z vás ví co to doopravdy znamená a jaký to má dopad, ať už pozitivní či negativní? Kdepak, nemyslete si, že vás dnes budu chtít nějak profesorsky poučovat. Naopak, přes mé několikaleté zkušenosti v pozici trenéra či atleta jsem si ne tak dávno tuhle otázku položil sám sobě a světe div se, nebyl jsem na ní schopen odpovědět.

Nechci vás v tomto článku otravovat či nudit mou vlastní cestou osvěty a uvědomění, ale společně vás informovat o tom jak se věci co se týče strečinku a pohybu mají. Veškeré informace, které zde uvádím nejsou jen nějakou pouhou fantasií vydedukovanou z mé hlavy, ale ověřená data nejen od spousty odborníků z celého světa, spokojenými lidmi bez bolesti včetně mě a hlavně opřenými fakty i samotné evoluce. Ať už jste trenérem, terapeutem, masérem, atletem ,hardcore strečerem, nebo jen zvídavým smrtelníkem tak jste všichni srdečně vítáni. 

Ještě než se ponoříme do hlubin tohoto tématu tak bych chtěl předem upozornit, že zde můžou nastat různé technické terminologie, které mě osobně usnadňují tvorbu celého textu, ale rozhodl jsem se veškeré tyto termíny označit podtrženou kurzívou, a pod daným odstavcem vysvětlit co to znamená. 

Jak jsem zmínil ze začátku, nehodlám tu nikoho školit. Především učím sám sebe, a díky tomu se snažím popsat a vysvětlit vše co nejjednodušeji aby i největší laik, který s touto problematikou není vůbec obeznámen vše důkladně pochopil. Případně pokud byste měli potřebu mě nějak opravovat nebo obhajovat svoje pravdy tak se prosím obraťte k bohu či samotné evoluci, případně můžete zkusit i vědu. Děkuji, a teď už doopravdy jdeme na to!

Streč sem, streč tam

Většina z nás (včetně mě) pravděpodobně vycházela z přesvědčení že flexibilita je dobrou věcí pokud jde o zmírnění svalového napětí, a nepohodlnou bolestí kloubů. Jednou ze základních myšlenek pohybového průmyslu je, že ,,čím flexibilnější jste, tím lépe.” Ale je tomu skutečně tak? Lidé si jen zřídka někdy ptají sami sebe, tedy pokud někdy vůbec, zda protahování má nějaký negativní důsledek, který může destruktivně zničit jejich pohyb z dlouhodobého hlediska. 

Jeden z hlavních důvodů proč se lidé protahují je to, že je někde něco tahá nebo bolí. Dejme tomu, že sedíte delší dobu u vašeho počítače a po nějaké chvilce vás začnou bolet záda, rameno či cokoliv jiného. Vaším prvním krokem bude pravděpodobně se z toho nějak protáhnout abyste co nejvíce zmírnili nepohodlí, který v daný okamžik pociťujete. Předpokládejme, že nastává chvilková úleva, která může trvat například desítky minut nebo hodinu, avšak ne napořád. 

Jelikož si lidé myslí, že strečink pomáhá odstraňovat bolest, když se něco špatného stane s naším tělem. Mají taky tendenci se domnívat, že se mohou strečovat aby se nějakým problémům v budoucnu vyhnuli. Něco takového jste určitě slyšeli i vy. ,,Když se budeš poctivě strečovat tak se nikdy nezraníš!” Co si však neuvědomují je fakt, že tímto stylem vytvářejí nepříjemné fasciální napětí, které v budoucnu ovlivní jejich

 Facie - je elastická mezoderní tkáň tvořená výhradně z kolagenu v těle všech obratlovců. Hlavní funkcí fascií je jejich posunlivost proti okolním tkáním, svalů i orgánů. Oddělují jednotlivé svaly, umožňují jejich vzájemnou kluznost a současně svaly propojují do funkčních svalových řetězců. Fascie podléhají pozvolnému zkracování a pokud nejsou vystavovány rytmickým tahovým změnám tak tuhnou a znemožňují správný pohyb v různých částech těla. Proces tuhnutí je u každého jedince rozdílný: může být ovlivněn špatnými pohybovými návyky či zánětlivým procesem, nevhodnou výživou apod. (Wiki)

Biomechanika - Neexistuje jednoznačná definice biomechaniky, avšak pokud se zajímáme o biomechaniku člověka můžeme to popsat jako obor zkoumající tělesnou mechaniku pohybu a jejich přirozenou funkci v prostoru. 

,,Skutečný způsob jak předejít nepříjemné bolesti, tuhosti, či napětí v různých místech vašeho těla je se nejdříve naučit správně hýbat.”

Pro správný pohyb je vzít v potřeba mnoho faktorů (proměnných). Primárním úkolem je naprogramování svalů pro konkrétní funkce, protože chybějícím komponentem masivních strečerů je definice toho, jak je pohyb ve skutečnosti předváděn v realitě. Tento kontext je zřídkakdy vůbec někým brán v potaz a je extrémně důležitý. Jen aby vám bylo jasno o čem zde mluvíme je faktor člověka jako živočišného druha. Člověk je bipadeálem, to znamená, že stojí na dvou nohou a i přesto, že máte dvě nohy tak proto aby jste se dostali z bodu A do bodu B se budete muset dostat z jedné nohy na druhou. Z toho vyplývá, že 90% i více vašeho času jste v podstatě na jedné noze a to v pohybu! Je nesmírně důležité pochopit jak velký je rozdíl mezi pohybem v prostoru nebo vytvářet nějaký úkon na místě. Co se týče strečerů, kteří vědí co protahují – a pravděpodobně i proč to protahují – tak i přesto za žádných okolností nevyvolají správnou funkci reciproční inhibice v pohybu. 

Reciproční inhibice - Je termín z kineziologie a svalové soustavy člověka. Jedná se o proces, který neustále kontroluje plynulost pohybu, tak aby svaly působily synergicky (spolupracovali). Jednoduše řečeno si představte svalovou soustavu jako partu kamarádů kdy jeden sval podporuje toho druhého a zase naopak. Celá problematika je samozřejmě mnohem složitější ale není potřeba zacházet do detailů. 

Vypnout nebo zapnout?

Lidské tělo bohužel nedisponuje magií antických bohů a nepřijde jen tak na to, jak se bez omezení pohybovat v prostoru po implementaci streče. To zejména platí pro svalovou funkci. Aby mohl být sval naprogramován do pohybu, musí mít schopnost zahájit kontrakci. Když se svaly pohybují v synchronizaci tak i tělo se tak pohybuje. Ale když jsou svaly přetažené, přestrečované, příliš dlouhé, kontraktují se méně efektivněji. Což podporuje tuhost, kterou lidé pociťují po celém těle. Jinými slovy, “prodlužování” svalů pomocí strečinkových protokolů vám nepřinese lepší a kvalitnější pohyb. I když se při protahování můžete cítit dobře a dojde i k příjemným chvilkovým pocitů úlev, tak ve skutečnosti neřeší žádný problém, nezlepšuje pohyb ani nesnižuje možnost zranění jak se dříve myslelo. 

Kontrakce - nebo také svalový stah (stažení) je proces, při němž ve svalovině vzniká napětí.

Záchranná brzda čili mechanismus, který tělo využívá v situacích kdy svaly nemají dostatečné množství kontraktilního potenciálu (schopnost svalů se stahovat) jsou ve větší závislosti na kinetice (hybnosti) a gravitaci. Přestože kinetika a gravitace jsou základním pohonem při pohybech jako je třeba i chůze či běh. Tak přílišným spoléháním na ně nakonec povede k tomu, že člověk bude využívat vazy a šlachy pro pohyb bez zapojení svalového systému. Jednoduše řečeno, chcete, aby svaly dosáhli kontrakce ve spojení se šlachami k podpoře vašich kloubů a vazů. “Prodlužování”, ke kterému dochází při strečinku, může ve skutečnosti omezit jak efektivně se sval stahuje, což má za následek větší a rychlejší pohybovou degeneraci. 

Co vás tedy učí protahovací programy, které vidíte online či se jich sami účastníte? Učí vaše svaly naopak vypnout, a posouvají je blíže směrem bolesti a nepohodlí. Pokud je sval strečován s absencí svalové kontrakce tak ho trénujete takovým způsobem aby nesprávně reagoval na konkrétní pohyb v moment kdy potřebuje právě naprostý opak. Když se svaly vypnou, vaše vazy a šlachy začnou přebírat veškerou zátěž, a to je okamžik kdy začnete budovat základ pro tělo, které je náchylnější ke zranění či bolesti. Protahování je doslova vypnutí svalů, zvláště když je předpokladem technik vytvoření kloubního rozsahu pohybu bez svalového kontraktilního potenciálu. 

Při používání Elektromyografie se zdá, že na velmi málo místech lidského těla se svaly úplně vypnou během pohybů jako je například sprint. Zdá se, že po celou dobu, kdy je tělo v pohybu, dochází k zapojování svalů. To znamená, že pokud se pohybujete tak jak máte (můžeme to nazývat funkčně), může existovat pouze malé okénko kdy se sval může uvolnit. Protahování nenaučí svaly zapojovat stejným způsobem, jako kdyby jste například běhali. Ze počátku nemusí pasivní strečink napáchat ani nějaké přílišné škody, ale časem zjistíme, že neustálým protahováním sdělujeme tělu, že svaly potřebují vypnout v moment kdy se to rozhodně nehodí. 

Elektromyografie - neboli EMG je vyšetřovací metoda, která slouží k zachycení elektrické aktivity svalů a nervů, jejichž činnost dané svaly řídí. 

Funkční - slůvko funkční dnes ve světě pohybu a fitness znamená leda cos. V tomto článku se snažím používat slovíčko ,,funkční” k výrazu dokonalého pohybu, který je efektivní a zároveň šetří energii. Proč by se proboha někdo chtěl dobrovolně unavovat a vše si stěžovat když může pravý opak, a ještě k tomu s lepšími výsledky. 

Světlo na konci tunelu 

Jak funguje lidské tělo v pohybu doopravdy? Při funkčním pohybu se svaly zkracují i prodlužují naráz. V takovém okamžiku dochází k plastické elasticitě. Představte si vaše svaly a celou svalovou soustavu jako gumičku, kterou na jednom konci zatáhnete a když ji pustíte tak se vrátí do své původní délky. Avšak je důležité si uvědomit, že aby se sval (gumička) vrátila do své původní délky a byla furt pružná tak musí dojít ke kontrakcemi – známými jako reciproční inhibice (viz. Výše). Pokud tedy lidské tělo v těchto úsecích postrádá kontrakci stává se méně elastickým tak jako se gumička neustálým napínáním vytahá. 

Otázka tedy zní, jak se “strečovat” způsobem, který respektuje efekt plastické elasticity? Než vůbec začnete teoretizovat o technikách, bylo by moudré vzít v úvahu organismus, který protahujete. Pokud bychom se podívali na strukturu nohou šimpanze a porovnali ji s lidskou nohou, zjistili bychom, že se tyto struktury vyvíjeli velmi odlišnou cestou díky jiným pohybovým vzorcům.

Na rozdíl od šimpanzů se lidé vyvinuli tak, aby se postavili na dvě nohy a dali přednost funkce přenosu hlavy a rukou za pomoci chůze nebo běhu z bodu A do bodu B. V důsledků těchto vývojových rozdílů jsme si vytvořili různé evoluční blueprinty (plány) k různým standardům flexibility. Základní lidské pohybové vzorce (podle FP) jako je stoj, chůze, běh a hod jsou ty, které dělají člověka člověkem a poskytují tak unikátní kód, který přesně diktuje jak naprogramovat flexibilitu způsobem jenž je pro homo sapiens bilogicky relevantní. Upřednostnění těchto vzorců pro lidský organismus slouží jako základ pro všechny ostatní pohyby člověka, včetně rozsahů, které určují funkční flexibilitu. 

,,Neznamená, že neexistují koncepty strečinku co by nedávali smysl. Ale v prvé řadě musejí zastávat názor a brát v úvahu evoluční prekurzory organismu, které se snažíme protahovat (v našem případě homo sapiens)”

Kromě toho je prioritně nejdůležitější aby jste nejprve napravili své dysbalance než začnete dělat něco jako je strečink. Pokud nikdy nenapravíte tělesné asymetrie, které vás vybízejí k dysfunkčnímu protažení svalů, pak ve skutečnosti problém spíše zhoršíte než aby jste jej vylepšili. Většina z lidí doufá v to, že protahování je cesta nápravy, ale neuvědomují si, že samotné protahování se zabývá pouze pasivní elasticitou nikoliv aktivní plastickou elasticitou. Příprava těla na pohyb pomocí pasivní elasticity je spolehlivý způsob jak vytvořit nerovnováhu v těle. Spíše než se vydávat cestou strečinku by jsme nejdříve měli napravit dysbalance na těle, které problém způsobují. Pokud se vydáte směrem původních pohybových vzorců homo sapiens, které utvořili člověka do dnešní podoby, získáte tím primární indikátory, které vám umožní měřit funkčnost a odhalit nerovnováhy způsobující nepohodlí, tuhost a bolest. 

Namísto přístupu řešení problémů “náplastí” se všemi různými druhy strečinkových programů je zde klíčovým bodem zaujmout přístup, který se skutečně přiblíží k řešení problémů. Čím lépe se pohybujete tím méně protahování potřebujete a pokud se chcete lépe hýbat, musíte upřednostnit vzorce, které jsou zakódovány ve vaší biologii. 

Může se zdát, že to všechno zní až moc jednoduše. Stát rovně, dobře se hýbat, zbytečně se neprotahovat, však je to hračka nebo ne? Ano i ne. Samostatná myšlenka podstaty pohybu na bázi lidské evoluce je jasná, ale přeměna vrozených či vytvořených dysbalancí, jejich analyzování a následná náprava může trvat měsíce, roky i déle. Tak jako tělo může desítky let pomaličku ale jistě degenerovat špatným vzorcem tak ho za jeden večer nenaučíte jak správně inhibovat apod. Jako člověk jste žijící organismus, který tuhle planetu obývá už pár milionů let. Váš i můj život je jen pouhou tečkou v nekonečnu dění a bylo by zbytečné si za tu chviličku zhuntovat tělo a slepě následovat protokoly, které nedávají tak úplně biologický smysl. Hledejte limity, hýbejte se, bavte se pohybem, dělejte cokoliv, ale vždy se snažte respektovat podstatu myšlenky evoluce homo sapiens pokud budete řešit nějaký fyzický (mechanický, pohybový) problém. A hlavně... hlavně dejte tělu čas.

Zdroje: (Functional Patterns, Foundation Training, Anatomy Trains, Naudi Aguilar, Thomas Myers, James Earls, Spiral Stabilization, Secret of athleticism)