Markův pohled na Ježíšovu rodinu.
Evangelium podle svatého Marka pojednává o životě Ježíše Krista podobně jako to zaznamenal židovský autor Flavius Iosephus:
“Toho času žil jeden moudrý muž, který se jmenoval Ježíš. Jeho chování bylo dobré a byl znám jako ctnostný. A mnozí z Židů a z ostatních národů se stali jeho učedníky...”
Ale zajímavostí tohoto evangelia je mimo jiné i vztah Ježíše k jeho rodině. Autor se o něm rozepisuje na dvou místech.
Prvnímu místu se přezdívá “zákrok Ježíšových příbuzných”. Jedná se o Mk 3,20-21. Zde, když se jeho příbuzní dozví, že za Ježíšem přišlo domů plno lidí, se ho chtějí zmocnit neboť jim někdo o něm řekl, “že se pomátl”. Když se jim ho ale nepodaří takto zmocnit, přijde před dům jeho matka s jeho bratry a sestrami a dají si ho zavolat (Mk 3,31) Načež Ježíš pronese známou řeč, o tom, kdo je jeho pravá rodina (Mk 3,33-35). A to je vše. Jistě stojí za zmínku, že ani když Ježíše ukřižují a pohřbí, se nikdo z jeho rodiny už neukáže.
Vypadá to tedy, že Ježíš si se svou rodinou moc nerozuměl.
Pravděpodobně i pro Ježíše platilo to, co napsal o tisíce let později Richard Bach do knihy Iluze:
“Pouto, jež spojuje tvou skutečnou rodinu, není v krvi, ale ve vzájemné úctě a radosti vašich životů. Málokdy vyrostou členové jedné rodiny pod jednou střechou.”
Citace: Wikipedie