“Když máme kvóty pro Ostraváky, proč bychom nemohli mít kvóty pro ženy?”
Tento týden proběhla v pirátské straně intenzivní diskuze na téma zastoupení žen na kandidátkách a vlastně obecně v politice. Taková diskuze, ať proběhne kdekoliv, má vždy 3 společné rysy:
- Zapojí se do ní každý, protože genderu přece rozumí každý (podobný znak vykazují i diskuze o školství)
- Velmi brzo některý z odpůrců jakýchkoliv zásahů do současného stavu osočí protistranu z toho, že chtějí zavádět kvóty, zpravidla ve spojení se souslovím “sociální inženýrství”, případně rovnou s nařknutím z vyznávaní a propagování genderové ideologie
- Ihned se všichni ostatní vymezí proti kvótám, že něco takového je nepřijatelné, že to degraduje schopnosti a že nechtějí neschopné političky, jen aby naplnily kvóty.
Ponechme teď stranou, jestli jsou kvóty pro ženy skutečně vhodným řešením současné situace. Na celé situaci je totiž mnohem zajímavější jiný fakt – a to ono ostré vymezení se proti nim.
Současný volební systém do Poslanecké sněmovny používá kraje jako volební obvody. Každý kraj má přidělen poměrný počet poslanců (podle toho, kolik voličů*ček dojde k volebním urnám) a tento počet je v každém kraji rozdělován mezi strany.
Tento systém zabezpečuje, že regionální zastoupení ve sněmovně je reprezentativní – za předpokladu celostátně stejné volební účasti je tam poměrně stejně Pražáků (24 poslanců*kyň = 12 %), Jihočechů (13 poslanců*kyň = 6 %), obyvatel Moravskoslezského kraje (22 poslanců*kyň = 11 %) i všech ostatních krajů, jako je jich v celé populaci. Kromě reprezentativního zastoupení to má i jiné výhody – ve vašem okolí jsou vždy aspoň nějaké poslanecké kanceláře a poslanci a poslankyně, na které se lze obrátit a které váš kraj zajímá. Zároveň i podstatné nevýhody – nemůžete volit politiky z jiného kraje (Chcete volit Bartoše? Pokud nejste z Ústeckého kraje, máte smůlu.) a deformuje to volební systém, protože strany, aby dosáhly alespoň na jednoho poslance, potřebují v malých krajích i více než 10 %, jinak jim hlasy propadávají.
Co by stalo, kdyby se volba po krajích zrušila, ukazuje Slovensko, kde je celý stát jedním volebním obvodem. Bratislava, v které bydlí necelých 8 % Slováků, je zastoupena 60 poslanci (minulé období 67), tj. 40 % Národní rady. Bratislavané mají zkrátka nejlepší podmínky pro to stát se poslancem či poslankyní. Mají nejlepší kariérní příležitosti, finanční situaci, nejlepší přístup ke vzdělání, k médií atd.
Český systém volby po krajích zkrátka, na rozdíl od slovenského, zabezpečuje, že člověk z Hodonína či Strakonic má podobnou šanci stát se poslancem jako Pražák.
Tento systém má určitě své odpůrce, ale odpor ve své intenzitě ani zdaleka není takový, jaký se objeví vždy při diskuzi o genderových kvótách. V praxi je obojí způsob, jak zajistit reprezentativnost podle určitého klíče. A zatímco krajské volební obvody jsou velmi striktní (Pražáků prostě bude vždy přímo ve sněmovně 24±1), genderové kvóty lze zavést i velmi jemně (třeba tak, že má být na kandidátce aspoň 30 % mužů i žen – což vůbec nezaručuje jejich zvolení).
Proč nás nechává poměrně klidným fakt, že máme velmi fixně určený počet Moravskoslezanů (22), ale nehodláme připustit jakýkoliv zásah do “volného trhu” v případě genderu?
Jakoby bylo zřejmé, že se lidé ze všech krajů mají přece podílet na správě země rovnoměrně, ale že by se měly rovněmorně podílet i ženy je něco popudlivého.
Častým argumentem je, že máme volit své zástupce podle jejich kompetencí, nikoliv podle toho, co mají mezi nohama. Proč tento argument neslýcháme rovněž jako kritiku volebních krajů? Vždyť v Praze má vysokoškolské vzdělání (2011) více než 24 % lidí a v Karlovarském kraji jen 7 %. Ač si nemyslím, že je VŠ vzdělání nejlepším kompetenčním indikátorem, tato data ukazují, že jsou mezi kraji velké rozdíly. Kdyby volební kraje nebyli, pravděpodobně by bylo mnohem méně poslanců ze strukturálně postižených regionů a mnohem více z Prahy (po vzoru Slovenska). A přitom neříkáme karlovarským poslancům, že se do sněmovny dostali jen díky kvótám.
Hrozí skutečně, že by ženy, které se dostanou do sněmovny, byly nekompetentní? Záleží, co si pod těmi kompetencemi představujeme. Pokud zase zjednodušeně použiji vyskoškolské vzdělání, již dnes je více vysokoškolsky vzdělaných žen než mužů, a absolventky-ženy stále přibývají rychleji než muži. Ženy jsou na tom rovněž lépe jazykově. Ani v žádné další myslitelné “kompetenci” na tom nejsou ženy nějak výrazně hůře než muži, proto myslím, že není třeba se bát nekompetentních žen-poslankyň (tedy spíše nekompententnějších než mužů-poslanců). I mezi ženami je totiž rozhodně z čeho vybírat.
Pokud jsou ženy skutečně srovnatelně kompetentní jako muži, proč tedy jsme stále tak daleko rovnému zastoupení? Proč máme ve sněmovně jen 22 % žen? Jinými slovy každý poslanec-muž zastupuje 34 tis. mužů a každá poslankyně 120 tis. žen. Ženy nechtějí do politiky, nebo je jim v tom bráněno? Obojí je pravda.
V členských základnách českých politických stran je v průměru 35 % žen. Ve vedení českých politických stran činí průměrné zastoupení žen 21 %
15 tipů, jak podpořit ženy uvnitř politických stran
Malý podíl žen v politických stranách naznačuje jejich menší zájem o politiku, výrazně nižší podíl ve veřejných a vyšších stranických funkcích pak i systematické bariéry. Však i ten nezájem o politiku je určitě zčásti daný systémem a kulturou, třeba výchovou nebo tím, že ženy mají často složitější život, a tak na politiku již nemusí zbývat čas ani energie.
Situace lidí ve stukturálně poškozených regionech je v mnoha ohledech podobná situaci žen. V obou případech jde o systematické znevýhodnění, které se projevuje v mnoha aspektech života. Pokud se narodíte v Praze, máte statisticky větší naději na lepší uplatnění, větší plat a zajímavější kariéru než když se narodíte v Mostě. Obdobně, pokud se narodíte jako muž.
Proč nás kompenzační opatření (nejen volební) v případě krajů nechávají chladnými, zatímco genderová opatření nás rozpalují do běla? Není to proto, že tak nějak věříme, že by Mostečáci měli mít stejné šance jako Pražáci, ale u žen o tom podvědomě stále pochybujeme?
