pavlas

Zájmeno JÁ můžeme použít pouze v případě, pokud se vymezujeme vůči NEJÁ. Z toho vyplývá, že Bůh může být Otec pouze tehdy, pokud se vymezí vůči svému stvoření, svému Synu. A aby mohl Syn poznat Otce musí dostat dar, kterým je Duch svatý.

“Otec mi předal všechno, a nikdo nezná Syna, leda Otec, a nikdo nezná Otce, leda Syn a ten, jemuž by to Syn chtěl zjevit.” Mt 11,27

Je tu tedy Dárce (Otec), je tu obdarovaný (Syn) a je tu dar (Duch svatý). Tolik ke křesťanské trojjedinosti Boží jak ji zatím chápu já (možná špatně).

Ale, můžeme oddělit tanečníka od jeho tance? Co když se Bůh nevymezuje vůči svému stvoření? Co když stvoření a Bůh jedno jsou? Svatá Kateřina říká Bohu: “Já jsem ta která není, ty jsi ten který je.” Znamená to, že naše já, že naše oddělení od ostatního stvoření je pouze výplod našeho myšlení? Pouhou Iluzí? Možná je já to pomyslné otrávené jablko, které jsme pojedli ze zakázaného stromu poznání.

“Já jsem Jahve, jiného není, mimo mne není Bůh. Opásávám tě, aniž mě znáš, aby se vědělo od východu k západu, že není nikdo kromě mne: já jsem Jahve, jiného není. Utvářím světlo a tvořím temnoty, působím štěstí a tvořím neštěstí, já Jahve konám to vše. Nebesa, vylejte se shůry a ať oblaka dští spravedlnost, ať se otevře země a vydá spásu, ať dá zároveň vzklíčit spravedlnosti. Já Jahve jsem to stvořil.” IZ 45,5-8

Inspirováno “Úvod do teologie Trojjediného Boha“