Příchod Ježíše syna Josefova:
Nejstarší dochované evangelium Markovo neobsahuje nic o narození, neřku-li o početí Ježíšově. Jeho “zbožštění” způsobil sestup Ducha Svatého při křtění svatým Janem v řece Jordán. Dá se tedy předpokládat, že na narození Ježíše nebylo nic mimořádného, co by stálo za zmínku.
Evangelista Matouš, který čerpal z evangelia Markova a nám již nedochovaného evangelia “Q” potřeboval pro své čtenářstvo potvrdit, že Ježíš byl přímým potomkem krále Davida (obecně se Židům dříve říkalo Davidův lid). Začíná tedy své evangelium rozsáhlým rodokmenem. Sestoupení Ducha Svatého na Ježíše v Jordánu pro něj není dostatečné (Duch Svatý přece sestoupil i na apoštoly a ti rozhodně neměli takové kvality jako Ježíš), a tak vytvořil příběh v kterém se Duch Svatý ukazuje v životě Ježíše již mnohem dříve. Na počátku. Podle Matouše byl totiž Ježíš počat působením Ducha Svatého, což je trochu blíže pohanské mytologii, kde bozi vždy “navštívili” ženy, s kterými pak měli děti (polobohy). Při odkazu o předpovězení početí Ježíše (Iz 7,14), ale použil Septuagintu (řecký překlad Starého zákona), kde je namísto termínu “mladá dívka”, což je označení, které uvádějí novější překlady z původních textů, napsáno “panna”. Dává to smysl, protože každá panna v té době byla mladá dívka, a každá bohabojná dívka, která počne musela být před početím pannou. K příběhu pak přidává betlémskou hvězdu, tři krále (aby bylo vidět že přijímá poctu ode všech národů) a Heroda vraha dětí.
Evangelista Lukáš využívá popis Matoušův a dál rozvíjí narození Ježíšovo. Doplňuje do příběhu jesličky a pastýře, aby bylo vidět, že byl mesiáš chudých. Popisuje některé události jeho dětství, aby bylo jasně vidět, že se narodil Boží Syn. Zvláštní je, že již není nijaké konání, jako početí z Ducha Svatého, ale za Marií prostě přijde anděl Gabriel a řekne jí “jsi v tom a může za to Bůh”.